WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

zdroj zábavy a čerstvé vody

No tak jo, tak sem jim to objednal a v úterý to přišlo. On totiž kdekdo vychvaluje pítko pro kočkeny. Takovou tu fontánku, co v ní pořád dokola běhá voda a odněkud někam stéká, bublá to, okysličuje se to a kočkeni mají o zábavu a vodní hrátky postaráno včetně přísunu dostatku vody. Má to i Juráš a Artex si to prý vychvaluje.
Tož od úterka už mají fontánku i moji kočkeni.
Kočkeni jsou velcí a ještě vyrostou. Asi tak na dvojnásobek. Tudíž je potřeba mít fontánku bytelnou, velkou. Vzal jsem keramickou. Miska je velká, je to spíš mísa než miska. Víko je velké, relativně těžké. Člověk by řekl, že je to celé takové forenzní, těžko manipulovatelné.
Jenomže co by řek' člověk, neřekne kočken.
Takže nastala povodeň.
Jelikož voda je děsně zajímavá, je potřeba ji vycákat, namočit se celej do mísy s vodou, volízat si tlapy a znovu cákat, ovšem z jiné strany. To je Nemův přístup. Indy na to hledí podobně, ovšem nechodí v tom jako slon v porcelánu, nýbrž jen tak "ze břehu" voblizuje vodotrysk.
I nešť, mají zábavu a ta trocha vody …
Když jsem přišel ve středu od Haštala, mýtus o bytelnosti fontánky byl ten tam. Kolem mísy povodeň, těžké víko převrácené v míse s vodou, vody jen po dně a Nemo hrdě stál nad tou spouští:
"Tak jsem na to přišel, pane. Pod tím poklopem je taková trubička a z tý ta voda teče. Dalo to práci, než jsem se pod tu poklici dostal, ale podařilo se. Dobrý, ne?"
"No, dobrý, Nemo."
Šel jsem vytřít, znovu narovnat a sestavit nepřevratitelnou fontánu a dolejt vodu. Inu, jak všici říkaj: vodní hrátky, zdroj zábavy a čerstvé vody. Jen by k tej fontáně měli přibalovat eště hadr s kýblem na vytírání …