2019

Sacher z Vídně

Na Neubaugasse jsem v sobotu večer nehmoh' nějak najít bankomat. Že prý je to stopadesát metrů, dál ne, říkal pan řízkovej vrchní, ale nenašel jsem ho a tak jsem došel až na Mariahilferstraße. Tam byl a hned vedle druhej, dokonce i v mojí bance, ale toho jsem si nevšim'. Papírový peníze jsem dostal a vzápětí je dostal i ten vrchní z hospody Schnitzelwirt, kde jsme udělali útratu, jelikož jsme každej snědli dva řízky. Ostatně to byl taky důvod, proč jsme tam byli. Znám tu hospodu nějakých pětadvacet let, ale vždycky, když jsme tam s moumlsnouHaničkou zašli, měli nějak zavřeno. Buď byla neděle nebo zrovna dělali rekonstrukci nebo tak něco.
V každém případě tuhle sobotu to konečně vyšlo a vídeňskej řízek jsme dostali. A když jsme odcházeli, říkali jsme si, že to vyšlo náramně, poněvadž před hospodou už byla nějakých deset metrů dlouhá fronta.
V neděli ráno jsme ovšem takový štěstí neměli, neboť do kavárny Sacher se taky stojí fronta nebo si musíte udělat rezervaci, což jsme neudělali, poněvadž jsme si vzpomněli pozdě. Na stání front nejsme a tudíž jsme se museli spokojit s tím, že Matěj dostal k narozeninám dort z obchodu hotelu Sacher, kde si ho vybral, ale sacher mit sahne v kafírně holt nebyl. Ostatně stejně začalo pršet a tak jsme ze Svatoštěpánského náměstí nakonec odjeli jenom s tím dortem, který si Matěj nesl hezky naplocho, aby ho v tej tašce nastojato nerozmačkal.
Ale kdepak rozmačkat Sacher v dřevěný krabičce! Je tam dobře zajištěnej a uloženej proti poškození, což ovšem Matěj nevěděl, čímž neustále vznikaly obavy při jízdě domů, že ho v těch zatáčkách nějak setřesem a nic ze sacheru nezbude.
Sacher jsme si nakonec přeci jen dali v cukrárně na náměstí v Jindřichově Hradci, aby bylo srovnání, kterej je lepší. Měli ho tam dobrej.
Doma ale ke srovnávání zatím nedošlo. Sladkého bylo včera dost a tak je schovanej na terase a dneska se uvidí, jak na tom ten vopravdickej Sacher z Vídně je.