WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

musel ven

U paní zubařky to už dávno není jak na středověkých mučidlech. Však jsem tady tuhle psal o tom rentgenu. Čili hejblátek v ordinaci má nepočítaně. Na křesle mě povozí jako v kabině raketoplánu, všude to svítí, blejská se až oči přecházejí. Vždycky se zeptá, jestli chci anestezi a já na to vždycky, jestli je to potřeba.
"Budu vrtat …"
"A tak jo, tak mi ji dejte."
A dostanu injekci ani nevím do kterého místa, jelikož to taky není cítit a pak mi zarouškujou hubu takovým … no, vypadá to jako kus nafukovacího balónku. Udělají si takový lešeníčko, dají mi brýle, aby mi nepadlo nic do oka a paní doktorka začne.
"A jejda! Tady ten zub, ten je hodně špatnej. Tem bude muset ven. Nějak jsem si ho minule nevšimla. Už je vlastně celej pryč. No kdo vám to dělal? … Uf … mrtvej už byl. Tak to bychom měli, už to tam máte čistý …."
A že abych si vypláchnul, což učiním a hned se ptám:
"Vy jste mi ho vytrhla? Vždyť jste říkala, že budete vrtat…"
"To jsem si myslela taky, ale ono to už nešlo. Byl celej zkaženej. Musel ven."
Asi byl, jenže já o ničem zkaženém nevím. Nebolel mě a ani nevím že by mi ho paní doktorka vytahovala. Taková je šikovná …
… anebo?
Nebo že by to byl apríl?
Vopravdu?
Vypravdu!
Byl to apríl!
Vono se mi to jenom zdálo. No to byl teda sen … eště, že je toho prvního Apríla!