WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

motivace

Motiv byl vždycky na předních místech při vyšetřování mordu, pan rada Vacátko by o tom mohl vyprávět. Od motivu k motivaci je blizoučko a každej ví, že motivovaný jedinec je na tom daleko líp s výkonem než ten, komu motiv chybí. Tím pochopitelně nemám na mysli jen mordýřské historky ze staré Prahy.
Například takové společné cvičení.
Jeden si řekne, že by si zacvičil, ale pak mu do toho něco přijde nebo se najde nějaká důležitá a nesmírně neodkladná záležitost a cvičení se jaksi odloží a dobrej oumysl udělat něco pro sebe je v tahu. Jenomže když je cvičení společné, máte hned motiv. A totiž ten, že jste se dohodli a co by tomu ostatní asi tak řekli, kdybyste cvičit nepřišli. Byť by to bylo jenom po drátech přes internet doma v pokoji.
Nu a tahleta pozitivní motivace funguje tak báječně, že se scházíme a cvičíme pravidelně.
Je tu ovšem ještě jeden prvek.
Kočkeni.
Když tu byli noví, což je půldruhého měsíce, jančili kolem při cvičení jako pominutí. Slovy: pletli se pod nohy nebo vočumovali, co že to ten páneček dělá, proč von se furt kroutí a těma předníma tlapama nějak divně mává. Jenomže vono se to vokoukalo. Je to moc pravidelný, moc stejný, žádná změna.
"Jo, vona už je zase středa (nebo pondělí nebo pátek)? Aha, tak to se dem uklidit. Von bude pán zase dělat ty svý prostocviky."
A jdou si lehnout do pater škrábadla.
Nemo se rozvalí nahoře, Indy o patro níž.
Začnou chrápat. Chrápají něžně, skoro vrní, ostatně jsou to teprv koťata. Nemo se za chvíli otočí na záda. Rozvalenej v pelechu, nohy mu čouhaj ven, slatně vyvalenej spí. Indy má hlavu vytočenou přes hranu pelíšku a jen tak tak, že nespadne. Mátožně se probere, stočí se do klubíčka líp, tedy tak, aby jí nic nečouhalo ven, zaboří čumák do ocasu a spí dál.
A já se na to při cvičení musím koukat!
Jeden tady sportem ku zdraví a kočkeni se válej.
Když za třičvrtě hoďky docvičím, kočkeni se probudí, dvakrát, třikrát zívnou, protáhnou se a seskočí ze škrábadla.
"Tak už jsi, pane, skončil? My se náramně prospali. A co ty? Jaký to bylo?"
Tohle je, panečku, teprve motivace aneb: jak pevnou vůlí překonat rozkladnýho ducha válejících se kočkenů.