WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ke klokanům se smí

Tak tedy k lemurům se nesmělo. Kvůli koronaviru. Ani k ortangutanům, aby to od nás lidí nechytli. Je to pochopitelné a současně paradoxní: v Číně jedí netopejry, od těch zvířat Číňani chytli virus, má ho celej svět a aby se to nepřeneslo na zvířata, tak je izolujeme. Jo, svět je naruby nejen kvůli téhle patálii.
Ovšem my jsme s Kačkou v sobotu neřešili převrácený svět, ale návštěvu Zoo. Lemury a orangutany jsme holt nenavštívili, ale ostatní jo. Focení a prohlížení nám zabralo skoro celý den, jelikož jsme museli zahradu důkladně projít, poněvadž jsme tam už dlouho nebyli. Spousta věcí pro mě byla nových. Zvláště pak ty výběhy, kam člověk může přímo ke zvířatům. To jsou právě třeba ti lemuři, ke kterým se nesmí. Ale ke klokanům se smí. A ti se mi líbili nejvíc. Totiž ne snad, že by zrovínka klokani byli nějací krasavci, ale ta možnost být jen pár centimetrů od nich je úžasná (Kačka si jednoho dokonce pohladila). No já vim, Australáci to mají jako všední záležitost, ale našinec se v lese s klokanem prostě nepotká a nepotká. Nu a tady jsem se potkal. Doslova z očí do očí jsme si hleděli.
Fajn to bylo.
A nejen klokani, ale i ostatní obyvatelé Zoo byli ve skvělé kondici. A někteří nám i předváděli, jak umí obejít fyzikální zákony. Takovej gekon o tom ví své.

gekon