WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

krůček pro lidstvo

Člověku je dáno zapomínat. Myslím, že je to především proto, aby si zbytečně nepřipomínal něco, co by mu mohlo být nepříjemné, jenomže ono se jaksi zapomíná furt a všechno, čili je to tak, že člověk je nepoučitelnej a opakuje, co by opakovat nemusel, kdyby si pamatoval … Tudíž jsou mezi lidmi pamětnické instituce, aby připomínaly, co se zapomnělo.
Aniž bych měl co do činění s nějakou takovou instutucí, v sobotu jsem si vzpomněl, jak jsem tenkrát v létě o prázdninách běhal přes dvůr ke strejčkovi na televizi, jelikož se zrovna chystal ten malej krůček pro člověka. Jo, v devětašedesátým a ještě pár let po tom žil svět kosmonautikou. Nejdřív procházky a potom i projížďky po Měsíci sledovali všichni. Jenomže ono se i to omrzí a tak se vesmírné programy pomaličku staly rutinou a nikoho to už moc nezajímá. Prostě se tam někam nahoru lítá.
Nu a v sobotu po dlouhých letech byl důvod mrknout na televizi a sledovat, jak to těm výletníkům za hranice přitažlivosti jde. Zvláštní na tom je, že se vlastně nestalo nic, co by se od těch sedmdesátých let minulého století nedělo běžně několikrát za rok. Prostě jenom z Floridy odstartovala jedna ze stovek raket, které vozí do vesmíru astronauty. To je celé. Skoro.
Jde totiž o to, že posledních devět let jezdil kosmickej vláček jenom z ruského Bajkonuru a Rusové si za to nechali pěkně platit. Takže nejde ani tak o malé či velké krůčky pro lidstvo, ale konečně zase pro Ameriku, která si znovu po letech může tahat tričko, že má vlastního kosmického dopravce. Sice soukromého, ale amerického. Nu a tak jsme se dívali, jestli to tomu Muskovi vyjde i tentokrát stejně dobře, jako když poslal mezi hvězdy Teslu.
Vyšlo to.
Těší mě to a těší mě i neskrývané úmysly mrknout se na Mars, tedy nikoliv pomocí vozítek, ale jaksi osobně. Ostatně už je na čase. Ve všech těch vědeckofantastickejch románech se mělo za to, že náš letopočet už bude dávno patřit do éry probíhajícího vesmírného osidlování. A až doteď jaksi skutek utek, páč to leze do peněz víc, než si autoři sci-fi dokázali připustit.
Tož nezbývá, než si přát, aby ty penězotoky směřovaly víc na takovýhle výlety ke hvězdám. Znamenalo by to, že člověk přichází k rozumu.
A to by teprv byl ten správnej krůček pro lidstvo.