2018

pokud nejsou vybíraví

Ani týden to není, co jsem si tu psal o kosech, co nezpívají, jelikož mají plný zobáky. A jsou tu pořád a je jich víc. Totiž ono je docela možný, že už před tím týdnem tu taky byli, ale nebyli vidět. Teď jsou. A neposeděj. Všechno ukazuje na to, že ti kosové už se vylíhli. Minulý týden je tedy pravděpodobně krmili staří kosové a teď už se ládují sami. Přišli jsme na to tak, že je tu najednou překoseno. Stačí se ve správný okamžik podívat na zahradu.
Čtyři, pět, … šest! Napočítal jsem šest malých kosů s kovově lesklým peřím. Nejsem kosolog, ale kdo jinej to může bejt, než fungl nový potomstvo těch našich kosů. Leda by si sezvali příbuzenstvo z širokýho okolí. Ale to by byli praštěný, aby si nechali od cizích vyzobat zahrádku. Budou to mladý.
Choděj ve skupině, někdy i v řadě za sebou, což působí poněkud legračně, jelikož vidět rozvážně kráčet po trávníku řadu šesti kosů za sebou prostě legračně působí.
Jsem zvědavej, jak dlouho jim to vydrží, ta zahrada. Nemám ponětí, kolik tu máme havěti, ale při počtu strávníků luxujících zahradu bych tipoval, že zřejmě dost, poněvadž pořád něco zobou.
Nu, my jim v zimě sypeme semínka, oni nám teď s mladejma vyčistí zahradu od škůdců. Tedy pokud nejsou vybíraví a sezobnou všechno, co najdou.