WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bzum - bzum - bzum - ...

Když jsem tu a tam prošel v minulosti kolem nehtového salonu, ani ve snu by mě nenapadlo, že s tím budu mít kdy co do činění. A to nejen proto, že se mi ta nalepená maškaráda na nehtech nelíbí, jelikož vypadá velmi nepřirozeně. Ovšem můj pohled na věc je jistě zkreslený předsudky a zatížený kdečím, na co si jen moderní genderově vývážené "to" dokáže vzpomenout.
Nicméně nehtový salon je, ať už chce či ne, nutně vybaven technikou k péči o nehty určenou. A tím nemyslím pilníky. Mám na mysli brusku.
Ono když se řekne bruska, zní to odporně industriálně a já jen doufám, že se napravitelé češtiny radýrující v zákoně přechylovací příponu -ová, nedostanou do kuchyně k nám srojařům a bruska zůstane bruskou. Na velikosti a účelu nezáleží. Bruska brousí a to mi vnuklo nápad.
Kočkeni totiž taky potřebují obrušovat, potažmo brousit drápy. Ony na ty kočkení drápky jsou ve zverimexu takové kleštičky. Mám je, ale ony jsou na pendrek. Kočkeni na manikůru nemají trpělivost a navíc ty kleštičky ten drápek spíš roztřepí, než čistě zastřihnou.
A co tedy zkusit pilník? Ale hloupost. To by trvalo ještě dýl. A co tedy tu brusku?
Ha! To je nápad!
Objednal jsem tu nejlacinější asi tak za osm dolarů. Bruska přišla a máme vyhráno.
Včera proběhla manikůra, tedy broušení drápů divé zvěře, již podruhé. A kupodivu s menším odporem než poprvé a tedy i rychleji.
Udělá to jen bzum - bzum - bzum - bzum - bzum a všech pět drápků je citlivě a rychle obroušeno.
Zdá se, že si kočkeni na tuhle proceduru pomalu zvykají.
Teď už je jen naučit, aby si ty drápy tou bruskou brousili sami.
Inu, čeká mě ještě mnoho práce.