2018

do Miletína pro modlitbičky

Protože ty želvy, co jsme pro ně byli v sobotu, se vylíhly až támhle u Náchoda, napadlo mě, že cestou se můžeme stavit pro modlitbičky. Ony nám děsně chutnají a už jsem je velice dlouho nedovezl. Jenomže oni mají Erbenovi v cukrárně na náměstí otevřeno jen do půl páté, takže bylo jasné, že přijedeme pozdě. Pozdě jsme přijeli i do Hořic, ale naštěstí tam byl ještě jeden krámek otevřený. Tam jsme sice nedostali Miletínské Erbenovy modlitbičky, nýbrž alespoň Hořické Petráčkovy trubičky.
Nu a to byl pochopitelně důvod povídat o tom, jak dědeček také jezdíval po celé republice, ale to ještě za té první republiky, a právě z Miletína a Hořic vozil sladkosti a jak se to unás tradovalo a trubičky jsem znal i já, ale modlitbičky ne, protože ty komunisti zakázali, jelikož to kromě perníku zavánělo i něčím, co bylo proti …
Ty doby jsou naštěstí pryč a Erbenovi dostali zpět svůj dům na náměstí v Miletíně a otevřeli tam znovu svou pekárnu a cukrárnu, co do ní jezdíval dědeček pro modlitbičky. Naučil jsem se to i já a děti už to také znají. Jenomže v sobotu jsme přijeli pozdě.
A tak volám v pondělí k Erbenům, jestli je možné modlitbičky poslat poštou, že jsme to v sobotu nestihli.
Telefon vzal pan Erben. Ten, co jsem ho asi tak před patnácti lety svezl z Miletína do Hořic.
Já tam byl tenkrát zase cestou pro modlitbičky a on cosi potřeboval v Hořicích a tak jsem ho rád přibral do auta. Pan Erben, je to myslím prasynovec Karla Jaromíra, mi povídal o tom, jak chrání ten rodinný recept na modlitbičky jako poklad a že se samozřejmě konkurence naproti přes náměstí snažila jejich modlitbičky napodobit, ale že to není ono a zákazníci to poznají. Jenomže z Miletína do Hořic je to kousek a tak povídání skončilo a rozloučili jsme se.
Nu a včera jsem pana Erbena poznal po hlase. On si mě pamatovat nemohl, ale zeptal jsem se ho. A že prý by si jistě vzpomněl, kdyby mě viděl. A ať si pro modlitbičky raděj přijedu, že pošta je dneska děsně drahá a poštovné by mě stálo moc peněz. Ale i tak, kdybych chtěl, že mi je rádi pošlou, ale bude lepší, když si zavolám příští týden, že to už bude z dovolené zpět jeho paní, ta že tyhle věci vyřizuje. On už jen vypomáhá, jelikož je mu osmdesát.
No to vám bylo úžasný. Zase na mě s panem Erbenem dýchly ty starý dobrý časy.
Myslím, že si budeme muset udělat do Miletína zase co nejdřív výlet.
Pro modlitbičky a pro radost.