WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

s rukou nahoře

Vždycky jsem měl za to, že 182cm není nijak závratná míra. Taková nějaká normální, jsem si řikal. A pořád si myslím, že to tak je.
Jenomže vono je to všechno relatívní, jak praví pánové Werich s Horníčkem v jedné ze svých proslulých předscén.
Tak třeba proti Jurášovi jsem spíš menší, jelikož on má bezmála dva metry. Zatímco Bartoloměj má nějakých 55 centimetrů, čili proti němu jsem obr. To jsou ovšem rodinné extrémy.
Na veřejnosti to člověku skoro nepřijde, ale někdy přeci jen jo.
Ze cvičení máme fotografie, jak již psáno. Nu a včera Ondřej poslal tu nejčerstvější.
Já tam stojím na jedné mírně pokrčené noze. Ljuba stojí vedle mě v postoji s pravou rukou nahoře. No a kam až myslíte, že ta její pravá ruka dosahuje?
Zrovínka k mé hlavě. Její hlavu mám někde u ramen. Koukal jsem na to a řikal jsem si: no, je to vážně všechno relatívní, dyť přece zas až takovej obr nejsem, to kdyby tu byl Juráš …
No jo, no, holt každej narost jinak, ale vidět je to až na fotce.