WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

šup na balkón

Za sousedovým plotem je vždycky líp než na vlastní zahradě, cizí oběd je chutnější a venku za oknem je to vždycky lepší než doma u okna. To dobře vědí i kočkeni.
Nemo je v tom vědění šampiónem.
On dobře ví, že v kuchyni je líp než na chodbě, na chodbě líp než ve světnici a na balkóně líp než v pracovně. A podle toho vypadají naše okna a dveře. Upatlaný vod pacek. Nemo si stoupne a šoupe tlapama po okně a po skleněné výplni dveří. Vždycky chce tam, kde teď právě není. Tedy na druhou stranu.
Právě před chvílí se snažil projít dveřmi na balkon.
"Nemo nech toho!"
"???"
"Přestaň!"
"!!!"
Na chvíli Nemo odejde od okna. Vlastně neodejde, jen udělá kolečko a k oknu se vrátí.
"Povídám, nech toho!"
"???!!!"
Čučí na mě velkejma kocouříma očima.
"Ale já tam musím!"
"Nemusíš. Přestaň s tím škrábáním skla."
Další kolečko a znovu k oknu.
Nu, dobrá, kdo chce kam, pomozme mu tam. Popadl jsem Nema a šoupnul ho na balkón.
"Ale pane, co to tropíš?!"
"Co by, zrzundo. Chtěls' na balkon, jsi na balkoně. A buď si tam. Já musím psát."
Nemo sedí na balkóně, zírá skrzevá zavřené dveře obrovskejma kocouříma očima, jednu tlapu zdviženou do prosebné polohy. Zírá, loudí a třese se. Venku je jeden nad nulou.
Chvilku jsem ho tam nechal, aby si užil toho "za oknem".
"Tak pojď. Už tě to tam nebaví?"
"Maauuuuu!"
Nemo vklouzl dovnitř, do tepla. Žádné další kolečko se nekonalo. Chvilku civěl ven, pochopil, že to venku nejni žádnej med a teď leží támhle u dveří na chodbu a spí. Vyčerpán mrazivou ranní zkušeností.
A Indy?
Ta ho celou dobu jen sledovala a teď na něj dohlíží:
"Troubo, tos' nevěděl, jak je teď venku zima?"