WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bylo jasno

Dneska jsem si chystal opožděný zápis. Asi tak někdy kolem osmé, deváté. A to ne, že bych se zase válel a zaspal. Naopak. Budík jsem měl na 4:20. A poctivě jsem ho poslechl, vstal jsem, podíval jsem se ven, pozorně pohlédl na oblohu a zase jsem šel spát.
Je to jako námět na hádanku téměř detektívní, že.
Nic detektivního na tom však není.
On je totiž úplněk.
A dnes ráno po šesté měl ten úplný Měsíc zapadat právě za Katedrálou. Byla by to móc pěkná fotka. Kdyby se povedla. A kdyby ji bylo možné vyfotit. Na to jsem se chystal. Jenomže aby to šlo, muselo by být jasno a jak jsem před půl pátou vykouk' ven, hned bylo jasno, že není jasno, ba naopak, že je pod mrakem. Čímž jsem ušetřil na naftě za cestu, což je drobné pozitivum. Ovšem to, že jsem si tu fotku nemoh' udělat, to mě žere mnohem víc, než pár kapek paliva.
Holt budu muset počkat, až se to někdy příště sejde znovu a bude jasno.
Ale úplněk byl pěknej, to zase jo. Včera večer jsme totiž jako obvykle cvičili a pořád to ještě jde při rozsvícených světlech venku. Nu a právě po sedmé hodině na nás ten úplněk vykouk'. Takže zážitek byl téměř mysteriózní: pomalé cvičení tai-ti při úplňku.
To se taky nepodaří každý den.