2018

je fuk, čí jsou

Benátský deník je vyčerpán a jest se vrátit z krajů cizích do krajů domácích. Návraty počítají s dopravními prostředky, jelikož pěšky se dneska už moc nedopravujeme. Pěšky se sportuje, ale na přemisťování z kraje do kraje už dávno není tolik času, aby člověk chodil po svejch. Používá tedy auto a jiné dopravní prostředky. A ten můj dopravní prostředek už je zase příčinou zápisu do deníku. Je v servisu, ovšem ne vlastní vinou.
Totiž všiml jsem si včera takové malé skvrkny před vraty. A nebyla jedna. Koukám na to a je jich víc. A směřují k nám do vrat. Prozkoumal jsme to a opravdu. Na místě stání je skvrnka taky malá, ale hustší, plnější, evidentně to tam kape už pár dnů. Tedy do servisu. Čekal jsem, že tam pánové při té poslední opravě něco špatně dotáhli nebo zapomněli šroubek nebo tak něco.
"No, uvidíme," pravil pán ze servisu a jeli jsme spolu na jediný volný zvedák před opravnou. Všechny ostaní byly totiž v provozu a auta na nich. Tak jsme to zvedli, pán na to odborně kouká a povídá:
"Tak to vám teče jinde. To není po opravě, to je támhle, vidíte?"
"Nevidim."
"Tak se pojďte podívat, já vám tam posvítím. Támhle."
"Jo."
"To je buď prasklej kryt chladiče oleje anebo hadička. A ta hadička vypadá, že může bejt rozkousaná vod kuny."
"No nazdar."
"Tak to tu musí zůstat. S tím nemůžete jezdit."
"Skvělý … a náhradní auto nemáte, že?"
"Jsou všechny pučený."
Auto jsem tam nechal, šel na autobus a hned jsem volal mépracovitéHaničce:
"Ty tvoje kuny, co tě buděj vobčas tím, že dupou na půdě, tak ty kuny mi rozkousaly hadičku u auta a teče z toho volej."
"Vidiš, já ti řikala, že je máme vyhnat. Teď budeme mít aspoň další důvod to udělat. A nejsou to moje kuny."
"To je fuk, čí jsou. V každým případě jsou to pěkný mrchy."
Tak. Auto bude tejden v servisu a na kuny mám pifku.
Že prej jsou chráněný. Fajn.
Ale jak se máme chránit před chráněnejma žroutama hadiček?