WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

na Paloučku neprší

Některé události by neměly projít jen tak bez povšimnutí. Rozšafný člověk namítne, že počasí není žádná událost, ale každodenní přírodní jev a já mu dám za pravdu.
Je tu ovšem ještě spojení více jevů či událostí v jednu. A tou je naše prázdninové cvičení na Paloučku za pěkného počasí.
Prázdniny jsou letos opět konečně normální a to znamená, že je občas teplo, někdy hrozné vedro a z vedra se udělají bouřky, chvilku to burácí, pak zaprší a pak je zase teplo. Prázdniny jak mají být. S vedry i s bouřkami. Nu a ten déšť se nám při cvičení vyhýbá, což je právě ta událost, která by neměla zůstat bez povšimnutí.
Včera jsme cvičili po patnácté. Máme to zdokumentováno na fotografiích, které Ondřej s mojí asistencí pečlivě pokaždé pořizuje a večer po cvičení rozesílá. A na těch dokumentech je jasně vidět, že pouze jednou pršelo. A to jsme ještě stihli zacvičit alespoň jednu sestavu.
A právě včera to vypadalo, že bude pršet podruhé. Vyjížděl jsem na cvičení, před chvilkou pršelo a cestou začínalo znovu. Ale jak jsem se blížil k Paloučku, pomalu přestávalo a na Paloučku už to bylo jen pár kapek a když jsme se sešli všichni, krápání ustalo a vydrželo to po celé cvičení.
A tak si říkám, že to už nemůže být náhoda. To nás má tam nahoře někdo rád, přeje nám tu radost ze cvičení a když to jen trochu jde, potáhne někde za nějakou nitku a udělá pěkné počasí. Včera se mu to zase povedlo a my si to zase užili, ikdyž to tentokrát vyšlo těsně po dešti a bylo jako v prádelně. Tričko jsem moh' ždímat.