2018

už se nedusí

Napsal mi včera jeden z laskavých čtenářů mého deníku. A že prý jsem ho s tou včerejší historkou o myčce pobavil, jelikož dobře ví, o čem píšu, poněvadž si sám užil pěknou chvilku s karburátorem sekačky. Je to můj člověk! Tímto posílám pozdravy, pane Neckáři!
Ovšem připomněl mi tím karburátorem své sekačky sekačku moji.
Nebudeme tu rozebírat, kolikátá sekačka už to je a jestli je to ta nebo ta druhá, co stojí v kůlně. Prostě normální motorová sekačka, co se do ní leje benzín a olej a dělá rámus a seká trávu. To poslední jí jde ze všeho nejmíň.
O sekačkách jsem tu, myslím, v minulosti psal a tudíž je jasné, že jakous takous zkušenost s nimi mít budu. Žádná není dokonalá a všechny jsou po roce omlácené, rozdrbané, otupené (přesto, že často broušené) a k vzteku, poněvadž nic nevydrží.
Je to proto, že naše zahrádka není rovná, je to samej záhyb, zákoutí, kámen, kopeček, potůček, kačírek, štěrk, schůdky … inu: ráj pro sekačky. Ani ty nejdražší a nejvýkonnější se zatáčecími kolečky a třemi rychlostmi nevydrží být v pořádku déle, než jednu sezónu. Už jsem nad tím zlomil hůl a přestal věřit kecům prodejců, že tuhle rozbít nemůžu. Můžu. A tak jezdím s tou poslední, odřenou, s ulomenýni páčkami, který kdovíproč byly plastový (já vím proč: protože aby se ulomily a mohly se kupovat v náhradních dílech po dvou tisících páčka z plastu).
Nějak jsem se s tím smířil a když zrovna nesekám ruční vřetenovkou (i o té jsem tu psal - je vynikající, ale nesnáší ty naše kamínky), dělám rámus s tou benzínovou.
A jsme u té vzpomínky.
Ta sekačka už má tolik šrámů a poškození, že jí nijak nešanuju. Jen mě dožírá, že čím je starší, tím hůř táhne. Tedy ten motor. Kašle to, dusí se to a nějaký hejbání sytičem skoro nepomáhá. A to jsem jí vyměňoval olej a čistil a nechal brousit .. a stejně to stojí za starou bačkoru. A tak jezdím s tou dusící se potvorou, když musím. Když ne, sekám vtřetenovkou, ale to taky nejde úplně vždycky.
Na začátku prázdnin už ta benzínová skoro nejela. Ten motor se dusil a já se vztekal, že ji přece nepovezu znovu do servisu, dyž jsem ji před dvěma roky nechal prohlídnout a provést údržbu tuhle vod odborníků (co už tam nejsou a vydrželi jenom dvě sezóny) z Břežan. Že prej je v pořádku a jenom byla zanesená sajrajtem … řikal tenkrát ten pán, co s ní vlastně ani nic neudělal. Nuže, mudroval jsem nad dusícím se motorem, kontroloval olej, hejbal sytičem, čistil převody … a vztekal se, že nic z toho nepomáhá a eště chvíli a hodím ji ze skály.
A pak mě to napadlo:
"Hele co dyž to čistění nestačí, co dyž je eště potřeba znovu vyčistit ten vzduchovej filtr, cos ho dával vloni v létě novej?"
"Ale blnost," odpověděl jsem si, "dyť je novej."
"Hele, podívej se," nenechal jsem se odbýt, "je to jenom tuhle ten plastovej kryt, to ti žádnej čas nezabere."
"A houby, dyť jsem s tím skoro nesekal."
"A jen se podívej, ruka ti neupadne."
Nechal jsem se ukecat a otevřel ten kryt.
A bylo to: ten filtr byl celej promáčenej olejem. Vytek tam, jak jsem čistil sekačku. A bylo jasno - dusí se to, poněvadž to nesaje vzduch.
Novej filtr mám nachystanej v kůlně v polici nad sekačkou. Kupuju dycky dva. Tohle byl ten druhej, poněvadž ten první jsem právě měnil ani ne před rokem.
Filtr jsem vyměnil, zacvak kryt, zkusil start - a už se nedusí. Už jede a seká. Žádnej zázrak to sice není, ale zázraky od ní ani nečekám.
Ale než mi to došlo a podíval jsem se na ten vzduchovej filtr, to byla doba!
Eště, že jsem se nechal ukecat.