WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

za štyry devadesát

Dlouhodobým porovnáváním, výzkumem a najmě pak vlastními košatými zkušenostmi člověk dojde nakonec k tomu, že významných rozdílů mezi různými výrobky není a záleží vlastně jen na oblibě toho či onoho, potažmo té či oné značky, pokud si na nich jeden zakládá.
Nepustilo mě to úplně, například ty ovocnářské produkty s nakousnutým jabkem u mě pořád vedou a možná by se našlo i něco dalšího jako třeba vopravdový štrausky, ale o moc víc toho nebude.
A tak je to i s kafem.
Nejdřív jsem se honil za vytříbenou chutí, testovali jsme, ochutnávali, vybírali. Nu a za pár let jsem došel k tomu, že ta švestková voda, jak říkala babička, je koneckonců skoro všude stejná. Samozřejmě uznávám, že dobře nakoupená, správně upražená a čerstvě namletá káva voní i chutná líp, než kafe z vakouvaný kapsle, ale ten rozdíl není takovej, abych se tomu nějak věnoval. Například Hanička si pořád pochutnává na kafi ve voskovaným kelímku vod Maca. Já jí dodneška nepřišel na chuť.
Takže ty kapsle. Kafovar na kapsle mám něco přes rok a teče z něj skoro stejně černá voda jako z jinejch. Čili kupuju kapsle. I v těch je rozdíl. Hlavně v ceně. Ročním srovnáváním jsem opět došel ke stejnému závěru jako v úvodním odstavci. Vono je to skoro stejný. A tak kupuju krabičky s kapslemi za štyry devadesát, co mají skoro stejnou chuť jako ty za deset.
A dneska jsem objevil zradu.
V tej jednej zlatej krabičce má být deset kapslí. Votevřu to jako dycky a jedna chybí! Plnící a balící robot se splet a já dostal vo kapsli míň! Nevídáno. Stane se. Kafe je dobrý jako jindy a já mám důvod shovívavě mávnout rukou a říct si: však mě neubyde.
A i kdyby ubylo: komu žalovat?