WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

dva na jeden lístek

To ony se někdy přihoděj náhody, že si jeden říká, jestli to vůbec náhody jsou.
No, je to takhle:
Na úřady chodím nerad, ikdyž se ukázalo, že se posledních několik návštěv na úřadech změnilo v docela milé povídání s nějakou tam příslušnou laskavou paní. Paní poradily, vysvětlily, zařídily. I v tom nejčerstvějším případě.
Na Katastru mi nejdřív jedna paní natřikrát po telefonu vysvětlovala, jak vyplnit a podat žádost. Týden před tím na Finančáku mi zase jiná paní trpělivě povídala, kterou žádost a jak podat a kterou zaplatit a která je zadarmo, což jsem obratem a bez chyby učinil přímo na úřadě.
Vydal jsem se tedy s vyplněnou žádostí na Katastr. Všechno to klaplo. Na Katastru jsem ještě ztropil malou scénku, když jsem podatelnu hledal a nemohl najít v přízemí, zatímco v prvním patře mě už podruhé vyvolávala paní u okýnka a to vše takovou rychlostí, že jsem si ani nestačil rozepnout kabát. Ale povedlo se. Vzala mě ihned jiná paní u vedlejšího okýnka a ještě mi řekla, kde jsem se zapomněl podepsat a co jsem zapomněl vyplnit.
Stalo se, podáno, uhrazeno, jedu zpátky.
A tu mi v metru na Pankráci zvoní telefon. Nechtělo se mi, bylo to neznámé číslo, ale nakonec jsem to zvedl. Co kdyby to byly ouřady. A vono jo. Von to byl ouřad. Finančák. A že prý to mám hotové, to, co jsem si podal.
"Ježkovy voči. Tak to já tady přestoupím na opačnej směr a hned jsem u vás."
Paní mě po telefonu natrefila jen jednu stanici od sídla úřadu.
Přeskočil jsem z vlaku do vlaku a během deseti minut vyřízeno. Papíry jsem dostal a ještě pořád na ten samej stále ještě platnej lístek jsem vlezl zpátky do metra.
Všechno jsem stih' a ještě zbyla na lístku rezerva. Tedy tomu říkám zařizování. Pak že ouřady nefungujou.
Tyhle teda zrovna fungujou skvěle.
Stih' jsem v pohodě dva na jeden lístek.