WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jezírko na paloučku

To tu eště nebylo, aby pršelo. Vlastně bylo, ale jen jednou. Tak včera podruhý.
Ale ne, nepletu to, já vím, že tenhle rok se Medardova kápě utrhla a prší skoro furt, což je dobře. Já tu píšu o dešti při cvičení. Jak již psáno, cvičíme si na hřišti a teď o prázdninách na paloučku. A vždycky bylo hezky. Jen jednou na hřišti kapku sprchlo, ale hned se zase vyčasilo, jenže my už byli pryč, děštěm zahnaný do sucha.
Tak včera jsme se zahnat nedali!
Už z auta do auta jsme si s Ondřejem volali, jestli jedem.
"No jasně, že jedu, už proto, abys neřek, že nejedu," hlásil jsem do telefonu.
A sešli jsme se na paloučku. Ono vážně trochu krápalo a černalo se to víc a víc. I co, když už jsme tu, dáme se do toho.
A tak byla rozcvička.
Po rozcvičce dorazila i Ljuba s pejskama a v holinkách. Holinky se hodily, jelkož na paloučku se pomalu rozlévalo jezírko. Ale my vzdorovali statečně větru a dešti. Dali jsme si ještě společně třináctku, ale to už začalo vážně hodně pršet, tak jsme to v tom dešti přeci jen ukončili.
Ale se ctí. Shi-fu by měl radost.