2019

kasařsští učedníci

S tím onehdá přišel Matěj.
Že prej jestli nemám nějakej starej zámek. Klidně bez klíče. Že prý ho zkusí otevřít.
Zámek jsem sice neměl, ale zato jsem se dozvěděl, že to je dneska takovej sport. Že se tomu říká lockpicking a že to je děsně zajímavý a že se to chce naučit.
Nějak mi to zavánělo obyčejným prvorepubikovým kasařstvím a mrknul jsem se po síti, o co jde. A ono jo. Dneska je to koníček. Takový hobby. V kdejakém internetovém obchodě můžete najít sady plátků, šperháků a dalších nástrojů na otevírání zámků, ba dokonce nabízejí výukové zámky s odkrytými stavítky, aby se učedník mohl dívat, co se děje, když otevírá zámek. Pořádají se soutěže, vyhlašují se mistrovské turnaje … asociace lockpickerů pořádá semináře, workshopy "jak snadno a rychle otevřít zámek". Jsou šampioni, jsou poradci, instruktoři … vše samozřejmě jako sport a s vlastním etickým kodexem
Já naivka jsem si myslel, že to je činnost kriminální a otevírání zámků je doména zlodějů, kasařů, zámečníků (což má k sobě mnohdy velice blízko ve vší ústě k poctivým řemeslníkům) a zkušených detektivů z akčních filmů, kteří nesmí zůstat za zloději pozadu. Ale kdepak. Tak to vůbec není. To by bylo nekorektní nazývat všechny odemykače zámků takovým ošklivým přízviskem. Jsou to prostě jen zvídaví lidé, které fascinuje ta výzva: odemknout něco, k čemu nemám klíč.
Inu mají to dnes snadné, tihleti kasařsští učedníci. Stačí si koupit za pár šestáků cvičnou sadu, projet si nějaké ty triky, absolvovat workshop a můžou vyrazit na zkušenou do světa zamčených zámků. Když mají vandrovní knížku plnou zkušeností, můžou se pustit do složitější práce například na trezoru …
Eště, že to Matěje opustilo a začal se věnovat jinému druhu studia, dostal se na gymnázium a teď - po vzoru úspěšných gymazistů z jeho školy - zkoumá robotiku a programování.
Ovšem ani to není až tak nevinný obor, o čemž jsem se přesvědčil zrovna minulý týden.
Ale o tom až příště.