2018

právě teď a oblečený

Takhle v létě je sezení v altánku nejlepší řešení. Pokud je pořád ještě teplo, pochopitelně. Takže jsme s kamarády poseděli v našem altánku do doby, než začalo být chladno a ani deka už nepomáhla tolik, aby to by bylo příjemné. Přeci jen už končí srpen a vedro není věčné. Ostatně v pátek konečně zapršelo, ochladilo se a jak se začalo šeřit, už to na posezení v altánku nebylo. Šup tedy domů, abychom nenastydli. To vyžaduje přenášení předmětů běžné potřeby zvenku dovnitř a průběžný úklid.
A to byl ten děj, který měl počkat na ráno.
Totiž vynesení už skoro plného koše s odpadky do popelnice.
Nevím, co mě to napadlo jít oklikou přes mostek a přes rybníček. Nejspíš to bylo proto, že tudy běžně chodíme. Jenomže letos v létě běžně nepršelo a mostek byl pořád suchý. Když je mokrý, říkáme každému: pozor, kouže to! Když je mostek mokrý. Kdo by pomyslel v tom horkém létě, že zrovna v pátek večer mokrý bude, že? Pršet přestalo a bylo pořád ještě i při tom ochlazení teplo. A tak jsem s tím košem šel přes mostek, nic zlého netuše.
A zčistajasna jsem najednou už nešel. Seděl jsem v tom našem rybníčku. Nějak mi to potmě ujelo a už to bylo. Odpadky jsem nepustil, zábradlí jsem neulomil, jen jsem si tak seděl v tý vodě. Teplá byla - inu vždyť bylo to horké léto.
Nu nic. Vylez' jsem z vody a šel dál za svým cílem. Tedy vynést ty odpadky. Ale domů už jsem se vrátil jinými dveřmi. Přes mostek se mi znovu nějak nechtělo.
"Mám pro vás jednu dobrou a jednu veselou zprávu," pravil jsem vstoupiv do světnice.
"Koš jsem vynes' a voda je furt teplá. Právě jsem to vozkoušel."
Voda ze mě kapala a tak bylo jasné, jak přesně jsem to zkoušel. Jenom nebylo úplně pochopitelné, proč jsem to zkoušel. Právě teď a oblečený.
Na některé otázky prostě odpovědi nejsou. Nechal jsem to "proč právě teď a oblečený" viset ve vzduchu a šel se převlíct.
Přeci jenom už bylo to chladno, kvůli kterýmu jsme se stěhovali dovnitř, že.