2018

digitální podzim

Letos by se dalo říct, že máme digitální počasí. Proč zrovna digitální? Protože má jenom dvě polohy. Není to nula nebo jednička, ale pohybuje se to v kategoriích teplo - zima.
Až do konce března bylo zima. Pak najednou z ničehož nic bylo bez varování teplo a to vydrželo celé jaro i léto. Včera nastal podzim a tu máš čerte kropáč: z osmadvacetistupňových teplot tu jsou teploty osmistupňové. Ze sucha je mokro a leje a leje. Jako by někdo někde nainstaloval přepínač jenom se dvěma polohami. Buď zima a mokro nebo horko a sucho. Včera to přepnuli do té zimy.
Pochopitelně si nestěžuju. Je dobře, že prší, ale ty přechody bejvaly delší, aby si člověk stihnul zvyknout. Ještě v pátek jsem se potil v kraťasech, v sobotu celé odpoledne jsme byli v Poděbradech a Matěj byl pořád v tričku a krátkých kalhotách. A neděle už propršela, tlak po poledni téměř zmizel, hodinky začaly vřískat a varovat před bouří a po setmění se strhl takovej lijavec, jakej tu už nejmíň půl roku nebyl. Nebo možná právě půl roku.
Změna počasí se naprosto shoduje s podzimní rovnodenností a tedy se začátkem podzimu. Letos přímo tím digitálním způsobem. Bez přechodu.
Ještě je potřeba doplnit, že si meteostanice zase postavila hlavu a srážkové čidlo odmítlo i po vyčistění a vložení nových baterek pracovat. Pochopitelně mám zálohu a proto vím, že od včerejšího dopoledne až doteď napršelo 30mm. To je hezká porce.