WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v prázdné třídě

"Bylo nás pět," děl Matěj na otázku, kolich jich bylo ve třídě.
Ne, nijak to nesouviselo s oblíbenou knížkou pana Poláčka. Souvislosti jsou daleko prostší. Ta větší část třídy totiž právě někde v horách lyžuje. U nás v rodině se něco podobného stalo poprvé. Že by někdo nejel na lyžák, to prostě nepřipadá v úvahu. To ani já v letech žákovských a studentských jsem nezmeškal, byť jako naprosto nelyžující tvor jsem byl těmi stoletými dubisky na nohách spíše vystavován středověké tortuře, než slastem zkušených lyžníků.
Jenomže se sádrou se moc lyžovat nedá. Tedy jsou jistě vyjímky a leckteří taškáři by o jedné lyži jistě jezdili, ale v Matějově případě se nejedná o taškařici, nýbrž o zhojení pohmožděného kotníku, čímž přenechal své místo náhradníkovi, který jistě s povděkem už dva dny sviští na svazích horského střediska.
Matěje naopak čeká zmeškaná pololetka z matiky a z biologie.
Inu všechno je jednou poprvé. A tak si Matěj právě tenhle týden prubuje, jaký to je učit se v prázdné třídě. Nestěžuje si a na písemky se připravuje.
Tož zatím dobrý.