WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

probudila mě zima

To se přeci stává, že se v noci člověk probudí zimou. Například se vodkope a pak mu stydnou kolena. Ale jsou i onačí způsoby, jak jednoho může zima dostat zpod duchny.
To se takhle kolem jedný hodiny ráno probudím a něco se mi nezdá. Ne, nevodkopal jsem se, ale jako by něco …
Ale nic, co by, spím dál.
Nespím!
Něco tu pípá!
Hodinky, budou to hodinky.
Ne, hodinky to nejsou.
I nešť, tak ať si to pípá. Už to přestalo.
No jo, ale začalo to znovu.
Tak telefon? Kdepak, telefon pípá jínak.
No tak to vydržím, usnu a ráno se uvidí …
Nevydržel jsem to. Něco někde občas zapípalo. I jal jsem se hledat to pískle.
Počítače nepískaly. Disky taky ne. Žádný z běžných přístrojů nepískal. V komoře ticho. Topení topí, topení nepíská.
A zas!
Co to sakra může v půl druhý ráno pískat?
Rádio to taky není. Tak co to je?
Ha! Mám tě!
Meteostanice! Ta krabička spustila alarm, že je na nule a že venku mrzne a že abych to věděl, a kdybych šel ven, tak abych neuklouz.
PropánaJána! Kdo by v půl druhý chodil ven!
Popad jsem krabičku, chvilku jsem na ní mačkal nějaký knoflíky a od té doby nepíská.
Tak, zpátky pod peřinu. Tam nic nepípá a když se nevodkopu, už mě nic neprobudí.
Ani ta zima.