WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ve strašidelným zámku

Kdyby se někdo ptal, tak ty futra u koupelny a celý dveře u komory furt nemáme, kdyby se teda někdo ptal. Firma se na to přes asi tak trojí ujištění vyignorovala a naposled před týdnem mi oznámila, že to fakt nedají, že si to mám objednat sám a že mi to namontují. Po roce a půl! Kdyby se někdo ptal.
Musím přiznat, že mi to nijak nevadilo, ani teď to zásadně nevadí, jen to jaksi neesteticky hyzdí chodbu. Tož jsem to tedy objednal a včera přišel pán zaměřovat. Zaměřil, ale při zaměřování ty nesprávný futra u koupelny musel sundat, tedy odlepit pásky, kterými byl přichyceny. Nějak jsem to zaplácl zpět a teď už jen čekat na nabídku a na výrobu a tak. Člověk furt na něco čeká.
Ovšem v půl čtvrtý ráno jsem tu ránu nečekal!
Bylo to jako když se bourá barák.
Naštěstí jsem byl jaksi dostatečně při smyslech a hned jsem tušil, o co jde. Ano, šlo o ty provizorní futra, který jsem včera provizorně přilepil zpátky. Provizorní přilepení bylo provizorní příliš a nad ránem se to odlepilo a odporoučelo se to po schodech dolů. Jako ve strašidelným zámku. Nejvíc vyděšení byli kočkeni. Hlavně Indy. Ta letěla ze schodů uklidit se někam dolů před tou pohromou. Nemo jen civěl a nevěřil, že se po třetí hodině ráno může něco takovýho přihodit.
Nu a já to sebral ze schodů, šoup jsem to do komory a futra přestala strašit. Alespoň do tý doby, než budou nová.