WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

paví šamanka

Bylo hezké sobotní odpoledne a tedy i dobrá příležitost navštívit opět pávy ve Vojankách. Kačka se na ně těšila, tož jsme tomu těšení udělali rázný konec a vyrazili jsme.
No vážně jsem netušil, že pávi své ozdoby schazují či ztrácejí. Myslel jsem, že jim paví pera jaksi průběžně vypadávají a současně i dorůstají. Jak je to doopravdy, to pořád nevím. Ovšem to vím jistě, že v sobotu byli všici pávi bez pavích per. Zřejmě jim přes zimu dorostou a na jaře zase po zahradě budou chodit pávi pyšní na své paví vějíře. Teď to holt jsou jen větší slepice s modrozelenými krky a korunkami na hlavách. A s malými pávaty.
Nu a tak jsme s Kačkou chodili mezi pávy, Kačka si je fotografovala ze všech stran, já fotografoval Kačku a přitom jsme sbírali pírka, která pávům vypadala. Jen ta malá. Ta velká už posbírali před námi.
Kačka si ta větší dávala do vlasů a za chvilku už měla na hlavě taky korunku z pavích pírek.
"A mám si to, tatínku, nechat ve vlasech?"
"Nech, Kačko, jsi úplná indiánská šamanka."
Strávili jsme s pávy pěkné odpoledne a přes Kampu šli zpátky. Byla i zmrzlina a já pozoroval kolemjdoucí, jak reagují na šamanku. Reagovali. Nejvíc děti a mladé dámy. Ty zíraly na Kačku jako na exota. Starší dámy koukaly jen po očku a pánové, ti si většinou ani nevšimli, že proti nim jde slečinka s paví ozdobou ve vlasech. To jen ty nejmenší děti se i otočily.
No jo, my, pánové s vážnými starostmi, holt pro ty starosti nevidíme ty obyčejné radosti. To už tak bývá. Ale to nic nemění na tom, že radost Kačka měla. A velkou.
Tuhlec je jedna z jejích fotek:

Páv_200912