WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

narazit na hlemejždě

Kdysi dávno mi kdosi řekl, že pokud jde o opravdové zážitky, nemusí být nutně pozitivní, ale důležité je, aby byly intenzivní.
Nuže jeden velmi intenzivní bych tu ze včerejška měl.
Matěj už na mě čekal před školou. Stačilo zaparkovat. Za tím účelem jsem si za ty tři týdny už našel za rohem před vraty školy vždy volné místo. Je to vjezd do školy a tím pádem se tam nesmí stát, ale na chviličku zastavit a naložit Matěje, to nikomu nevadí. A taky nevadí, když si tam zkouším automatické parkování. Ještě mi to úplně nejde, ale na začátečníka dobrý. I Matěj si všiml, že auto parkuje samo, poněvadž nedržím volant. Auto tedy zaparkovalo, já otevřel kufr, naložil jsem berle do kufru, Matěje do auta a jeli jsme.
Já tam kolem Újezda jezdím krokem. Doslova. Hemží se to tam lidma, je tam provoz a nástupní ostrůvek tramvaje, no prostě je líp se sunout jako hlemýžď. Pro jistotu. Kdyby něco.
Včera stála na chodníku hned naproti ostrůvku velká bílá dodávka. Asi tam něco skládali. Šinu si to krokem vozovkou, zrovna přijela devítka, lidi vytékali plynule z elektriky, tak jsem dával pozor.
A dobře jsem udělal.
Ve chvíli, kdy přední část auta pomalu vyjížděla zpoza té bílé dodávky, skočila mi na haubnu jakási slečna. Okamžitě jsem zastavil. Vyděšenej na ní koukám a ona nic. Prostě úprkem, hlava nehlava, auto neauto vyběhla ze zákrytu od dodávky, skočila mi na pravej blatník a když zjistila, že auto nepřetlačí, ani nemrkla, oběhla to a ozlomkrk naskočila do zavírajících se dveří té devítky, na kterou tak pospíchala.
Nevěřil jsem vlastním očím. Lidi koukali, já koukal - a ta čiperka ani nemrkla. Byla v pohodě. Stihla tramvaj.
Chvilku jsem tam v šoku postál a nahlas domejšlel, co by se asi stalo, kdybych nejel tím hlemýždím posunem. Pak jsem to radši přestal domejšlet a zahnul zpátky kolem školy do Zborovské.
"A víš, že byla vod vás ze školy?" ptám se Matěje.
"Jo, byla."
"Děsný, co?"
"Děsný."
Víc jsme o tom nemluvili. Jen doufám že to tu děvečku aspoň kapku trklo a příště už si dá pozor.
Nemusí dycky narazit na takovýho hlemejždě, jako jsem já.