2018

kde nerostou

To jsem takhle velmi brzy ráno o víkendu pustil v televizi zprávy a co nevidím: rostou! Regionální zpravodajové poslali do redakce televize hromady videí, jak hledali, našli a posbírali nůše hub. No dožralo mě to, pochopitelně. My s Matějem jsme v sobotu našli na Brdech pár klouzků a tím to haslo. A tak jsme se, povzbuzeni úspěchy jiných, vydali v neděli do dalších lesů všichni.
V tom prvním jsme našli zase jenom pár houbiček a vyhnala nás střelba.
"Oni tam střílejí divočáky a já nechci žádný prchající prase potkat," pravila máopatrnáHanička.
"A proč?" tázala se Kačka, "já bych chtěla to roztomilý prasátko potkat."
"Jenomže když se na tebe žene tunový rozzuřený zvíře, není to roztomilý," stála na svém mározumnáHanička.
Opravil jsem tu tunu na nejvejš dva metráky, ale připustil jsem, že ani dvoucentovej kanec není roztomilej plyšák a vyklidili jsme les. Jedouce pak dál po silnici, zjistili jsme, že nešlo o nimrody, ale o zážitkové střelce na střelnici, čímž byli eliminováni prchající kanci, ale rámus nepřestal a tak jsme plynule ujížděli pryč.
Vzdálená střelba byla slyšet i v tom "našem lese", kam obvykle jezdíme na houby. Jenomže zrovna tam probíhala těžba. Dřevaři sice měli o víkendu volno, ale v rozježděném lese se toho moc nenajde. Alespoň dva pěkný praváky jsem našel. Ale to bylo všechno.
Ve třetím lese nad Orlíkem bylo krásně, slunečno, nikde nikdo … ale taky ani jediná houba. Ani prašivka. No, tak jsme to otočili domů. Už bylo odpoledne a my měli dohromady jeden malej košíček hub. Žádný nůše, žádný rekordy. Jen jsme se hezky prošli po lese.
Inu záleží holt na tom, kde ty houby sbíráte. My teď už dobře víme, kde nerostou.

Tri_pravaci_181007