WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

z hospody na papír

No pochopitelně, že jsme s Ondřejem šli včera rovnou ze cvičení do hospody. Tedy každej ví, že obojí se odehrávalo na jednom místě a důležitým pojítkem bylo internetové spojení.
Nu a v tej hospodě jsme s přáteli zas probírali ledacos. Hodně o fotografické technice, o postprodukci a prostředcích k ní určených a potom i o tom současném zavirovaném odobí. A probírali jsme ta opatření, jejich varianty a jejich praktické dodržování a výsledky z toho plynoucí.
Došla řeč i na naše národní zkušenosti s komunistickou totalitou a její praktickým dopadem na chování lidí. A to už byl jenom krůček ke konstatování, že v tom našinci uměj chodit, jelikož v tom švejkování máme jako národ dlouhodobou praxi.
Probrali jsme to všechno.
Dneska ráno se probudím, probudím počítač, probudím aplikaci na psaní deníku a jdu se podívat, co píše Ondřej. To je takovej můj ranní rituál. Patří k němu i to kafe na stole dostatečně vzdálené od klávesnice, aby nedošlo k nevyžádané interakci. A tak čtu Ondřejův úvodník a co na jeho konci nevidím: České řešení - sloupeček v krátkosti popisující naši včerejší hospodskou rozpravu.
Je to ten Ondřej ale lišák. On si v té hospodě tříbil názor a pěkně zformulovanej ho ještě za tepla hodil na papír.
Inu - je to přeci jen zkušenej novinář.