WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jako Raskolnikov

Takovej Raskolnikov, ten se svědomím bojoval, páč ho měl. Ale vypávějte o zločinu a trestu kočkenům. Tady vám pšenka nepokvete a ani Dostojevskij by z toho nevykřesal jiskřičku. Kočkeni mají o těch kategoriích vlastní mínění.
Nevím proč, ale oblíbili si, tedy mám-li být přesný, Indy si oblíbila dolovat omítku. Nejdřív jsem si myslel, že je to zub času. Pak jsem ale načapal zuby Indiany, čímž byl čas omilostněn a Indy potrestána.
Dostala symbolický výprask.
Pár dní byl klid. Jen pár dní. Pak se do toho Indy pustila s takovou vehemencí, že omítka zpoza obložky dveří téměř celá vypadla. To už byl zločin do očí bijící a trest následoval úměrný zločinu.
Celý den se mnou Indy nemluvila.
A dolování přestalo. Na tři dny. Včera vyloupla poslední kus omítky a okamžitě se klidila, protože čekala další nářez.
Nedostala ho. Je to marný. Kočkeni svědomí nemají.
Místo toho jsem to celé opravil, utěsnil a doufám, že když není co dolovat, důlní činnost ustane.
A Indy?
Večer přišla, dlouze se se mnou muckala a pak mi na půl hodiny usnula na rameni.
Skoro jako ten Raskolnikov …