WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jak bota černí

Nuže tedy mazanec. Pochopitelně nebyl jen mazanec, byla i pomlázka. S Jurášem jsme upletli každý jednu a on ještě pak doma malinkou pro Bartoloměje. Ovšem beránek a mazanec byli dřív. V pátek byl pečící den.
Mazanců bylo na rozdávání. Dostal Bartoloměj, dostali Kačka s Matějem, a ještě zbylo na další obdarování a já mám kousek za chvíli k snídani.
Když jsem se ptal Matěje, jaký byl mazanec, pravil, že byl prázdnej.
"Co to?"
"No prázdnej. Skoro žádný mandle a hrozinky."
Jak jsme to zařídili, to tedy vážně nevím. Asi to bylo mojí chybou, tedy ta prázdnota se musela vloudit do těsta někdy během procesu míchání. Ale hrozinek i mandlí bylo v těstě velice mnoho. Jenže se to obojí zřejmě shluklo někde dohromady a tudíž nebylo rozptýlení stejnoměrné v celém těstě. Já například měl mandlí dost. Nu, pořád je ještě co se učit.
A s beránky to bylo jakbysmet.
Podle receptu mé paní nám vyšli beránci jaksi … nu, politicky korektně by se řeklo poněkud afroamericky zbarvení.
Ovšem já si na to nehraju. Já si tu klidně můžu napsat, že ti beránci byli černoši a že nám to nevadilo a snědli jsme je i když byli černý jak bota.
Tož tak. Velikonoce se vydařily letos skvěle.