2019

to je dost

"No to je dost!"
Řekla by babička. Říkala to vždycky, když se nemohla dědečka dočkat.
"To je dost, že jdeš!"
Jak je vidět, dědečka se vždycky dočkala, ale to brblání, to už zůstalo.
A tak taky brblám.
"To je dost!"
"To je dost, že aspoň trochu napad' sníh!"
Tak, tak. Všude kolem na horách jsou hlášeny kalamitní stavy, vesničky jsou uzavřeny kvůli přívalům sněhu, laviny burácejí po svazích místo lyžníků, ale u nás furt nic. Až včera. Je pořád mírně nad nulou a padá mokrý, těžký sníh. Může ho být tak 5 centimetrů. Ale už je co uklízet a je tu zase po roce na chvíli ladovská zima.
Pochopitelně nastatne další důvod k brblání, pokud bude padat dál a z pěti centimetrů se stane padesát.
Ale to se zatím neví. Zatím je to tak, že jsem odhrabal to, co spadlo z cesty před vraty a děti budou mít odpoledne veselo, pokud to vydrží a neroztaje.
Je to tedy letošní zimu sice už druhý sníh, ale zdá se, že důkladnější a vydrží déle, jak do večera.