WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

chladí to a hned to zaschne

Drobná, až nepatrná zranění člověk nevnímá, dokud tato na sebe neupozorní. V tomto případě upozornění přišlo okamžitě, neboť koneček ukazováku je hned na ráně.
Tedy při krájení rajčat ostrým nožem si musím dávat pozor, to si říkám vždycky. Předevčírem jsem si to říkal taky, ale asi ne dost důrazně. Maličký kousek kůže s masem asi tak milimetr byl oddělen, ani jsem si nevšiml. Jenomže ono to hned vzápětí jaksi bez povšimnutí nešlo. Teče z toho provozní kapalina. A to já nemusím. Okamžitě jsem to zmáčkl a krev přestala crčet. Ale co s tím? Napadlo mě potřít tu drobnost kamencem. Mám ho připravený, kdybych se říznul při holení.
No, pálilo to jeko čert, ale nezastavilo se to. Tak jsem to nějak stáhl leukoplastí a pokračoval dál v krájení. No jo, ale rajčata mám radši s vinným octem a olivovým olejem. Jinou příchuť mít nemusím. Takže omýt od krve. A zas to začalo kapat pod náplastí.
Vodšpuntoval jsem náplast, celé tu zase pevně zmáčknul a zkusil to zakápnout takovým gelem, co je přímo na to, ale musel jsem počkat, až to aspoň trochu zachne. Jinak bych měl všude červené šmouhy a v salátu krvavou lázeň. Nu, povedlo se a včera jsem si zašel do lékárny, jestli nemají něco na takovéhle lapálie, aby se to hned zastavilo a abych něměl včecko zapatlaný. Nabídli mi prášek se stříbrem. No tak jo.
Hned jsem to zkusil a vono jo. Chladí to, zastaví to krvácení a hned to zaschne. Normální zásyp. Ten jsem naposled viděl, když jsem si natlouk' koleno a babička mi ho zasypala takovým žlutým práškem. Teď je to prášek bílej, ale funguje stejně.
Mám ho od včera na viditelným místě nachystanej.
Rajčata totiž můžu ve všech podobách, ale bez krve je to lepčí.