WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ty vobzory

Na balkón to člověka láká při různých příležitostech. Tím rozhodně nechci ani naznačovat, že bych měl sklon k řečnění z balónu. Na to tu byli a jsou jiní. Ovšem, když svítí sluníčko, všude zpívá ptactvo nebeské a v dálce se pomalu začínají zelenat hory i doly, jednomu to nedá a na ten balkón musí.
Bác ho!
Takovou ránu do hlavy jsem už nedostal ani nepamatuju. Teda: pamatuju si vůbec po tý ráně něco?
Jo, zrovna si vzpomínám, že ty dveře na balkón patří na seznam těch k výměně. A rozhodně budou vyšší a nebude tam to blbý vokýnko nad dveřma, kvůli kterýmu je nízký futro, který mě teď praštilo…
Ale je krásně … ptáci řvou, kytky kvetou …
Tak, to by stačilo, zpátky do práce. Mám domácí vězení jako skoro celá zavirovaná zeměkoule, ale sem dojíždím, abych dohlídl na řemesníky a současně můžu i sám pracovat, jelikož internet jsem si už nechal zapojit. Samozřejmě všichni v rouškách a nejmíň dva metry vod sebe. Ale nějak to de.
V domě je zima, topení bude teprve za měsíc, možná. A proto mi to při pohledu ven znovu nedá: tam je tak krásně a na sluníčku teploučko.
Bim!
"Jaaauuuu…!"
Do toho samýho místa. To zatracený futro! Kerej blbec to takhle stavěl!
Ale na balkóně je krásně, ty vobzory … a ptáci řvou…
Teď je čas rozložit na atomy ty starý skříně, tož vzhůru do práce, přišla jejich chvíle.
Á … cosi dole slyším, asi přijel pan elektrikář. Mrknu na to z balkónu …

Ne, nebojte se, napotřetí už jsem si dal pozor.
Ty dvě boule na temeni mi bolestně připomínají, že to futro je vážně nízký.
Třetí jsem prozatím nepřidal.