WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

sotva devět kilo

Nebudu se tady zbytečně excitovat nad čísly, která se zobrazují na displeji váhy v koupelně, to tedy rozhodně není mým cílem. Ovšem pravdou zůstává, že váha je přítomna a tudíž se na ni občas někdo postaví a zváží. A když píšu někdo, myslím tím kdekdo, čili každý. A když myslím každý, znamená to, že i kočkeni.
Indiana, ta přes váhu jen tak přeběhne a nic jí to neříká.
To Nemo, ten k váze přistupuje jako k podstavci pro jeho osobnost. Takový malý piedestalek má z váhy. Usadí se na ní, upraví si posez a zadívá se do dálky: pohleďte, to jsem já, ten tady na tom … podstavci.
Nu a protože hledí dostatečně důstojně a dostatečně dlouho, váha ho zváží, ustálí se čísla na displeji a já hned vím, kolik to kotě už má kilo.
Pět!
Sedmiměsíční kotě má pět kilo, což by měla být asi tak polovina jeho budoucí hmotnosti.
Indy je významně lehčí. Je taky taková … no jemnější, vláčnější na rozdíl od Nema, kterej je tuhej jak štolverk, když na něj člověk šáhne. Pro pořádek jsem teď vstal od počítače a šel Indy zvážit. Pochopila, poseděla a: 3,9 kilo. Vona je eště malinká, taky vyroste, ale víc jak sedm, osm kilo by mít neměla.
No uvidíme.
Sedmiměsíční statistiku máme tedy dneska za sebou.
Dohromady je těch kočkenů sotva devět kilo. Zatím.