WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kde je kaplička

A jak jsem tak šel od toho focení západu Slunce pomalu k altánu a pak dál cestou ke kapličce, jeli naproti tatínek se synkem.
"Vidíš, za chvíli už bedeme u kapličky," pravil tatínek.
"U altánu," opravil jsem ho já, ale to už byli za mnou.
Proti mně šel jiný synek, v tomto případě s maminkou.
"… ty vysoké domy, to jsou mrakodrapy a …"
"Drakodrapy? Proč se jim říká drakodrapy?"
Víc jsem neslyšel, protože se zezadu vraceli tatínek se synkem na kolech.
"My jsme to spletli. Nevíte kde je ta kaplička?"
"Támhle, za tím živým plotem, ona je taková schovaná. Že vy hledáte kešku?"
"Hledáme. Tak děkuju."
Za chvíli jsem je došel u kapličky.
"Tak jste to našli?"
"Jo, už ji máme."
"Kešku?"
"Ne, kapličku. Kešku teprve hledáme."
"A to jo. Tak hezký hledání."
Už se stmívalo. Snad ji našli.
To já měl už svůj úlovek uloženej na kartě.