WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v imerzivním divadle

Tak jsme byli v imerzivním divadle. To cizí slovo jsem si musel dneska najít ve slovníku, poněvadž jsem ho slyšel poprvé. Na wikipedii píšou, že Imerze (mentální činnost) - je prožívání činnosti do hloubky, pohroužení se do činnosti.
Tak tedy prožívání činnosti do hloubky nastalo ve chvíli, kdy si mi Fany sedla na klín, jelikož mi nedošlo, že zrovínka do toho křesla, ve kterém sedím, se hodlá ve své roli posadit taky. Ostatně nebyl jsem sám, na Matěje si sedla taky, ale u toho jsem nebyl, poněvadž jsem hluboce prožíval jiné děje v jiných místnostech vily.
Divadlo se totiž odehrává v prvorepublikové vile Na Cihlářce a je to událost, kterou jsem opravdu nikdy předtím nezažil, ani o ní neslyšel. A protože jsem přišel velmi nepřipraven, vůbec jsem netušil, co se to vlastně děje. Během celého toho večírku, přesněji řečeno fiktivní vernisáže, jsem pomalu začal zjišťovat, že my, diváci, máme být něčím jako přihlížeči dějů v jednotlivých patrech, na terasách, v pokojích, halách a dalších prostorách vily. Nějak jsem se během celého představení nedokázal vžít do role šmíráka, kterej slídí po domě a vyhledává, kde se co šustne, aby mohl sledovat, co že se to děje.
Matěj to vzal jako detektivní pátrání a psal si poznámky, aby pak vyslovoval teorie o tom, kdo co provedl. Kačka s Haničkou si to asi taky užívaly. Já byl naprosto ztracenej. Hlavně proto, že až do samého konce mi nedocházelo, že role diváků je skutečně role jakýchsi pátračů po tom, kde se co bude odehrávat, kam tedy vejít a co a koho sledovat. Některé scénky se pravděpodobně několikrát opakovaly, aby měl divák větší šanci vidět všechny. Já tu šanci nevyužil. Nešlo mi to. Prodírat se na úzkých schodech davem, případně jít s ním, pozorovat, kam herci jdou a co zrovna dělají, o čem se baví …
Je to jako film rozstříhaný na jednotlivé obrazy, které si má divák nejdřív najít a poté, pokud je vůbec najde, nějak si je poskládat. S herci se snad dá i mluvit a oni vás vezmou do role, ale ani to se mi nepodařilo.
Je to prý úžasné, dočetl jsem se na síti. Matěj nadšeně vyprávěl o svém pátrání, Kačka se občas přidala. Já byl jenom zmatenej. Jediný, co vím, je, že vrahem nebyl zahradník už proto, že o žádnou vraždu nešlo.