WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Kip Thorne v Praze

Teda vážně si už nepamatuju, kdy naposled, jestli tedy vůbec, mi byly noviny k užitku. Tím samozřejmě nemyslím noviny nastříhané na obdélníčky o rozměrech balíčku skládaného toaletního papíru, což kdysi dávno dělával na chalupě dědeček. Ale to už je příliš velká odbočka od úlohy tištěných médií v životě lidským.
Zpátky k tomu užitku!
V pátek ráno jsem ze schránky přinesl Deník N. Noviny, které začaly letos vycházet a mně přicházet právě do té schránky.
Ten starosvětský komfort!
Čerstvé papírové noviny ráno k snídani. Voní káva, mám už napsaný zápis do deníku, všichni se scházíme u stolu a já přináším ze schránky noviny.
No, není to nádherná idylka?
A tu idylku, prosím, už zažívám od ledna letošního roku se zbrusu novým Deníkem N. Ne, tohle není placená ani jiná reklama. Občas mě i v tomhle novém deníku dožerou. Ale převažuje ten pozitivní pocit.
A v pátek zabodovali úplně nejvíc, jak mohli.
Totiž: Matěj si vybral gymnázium se zaměřením na matematiku a fyziku. Skoro až nezdravě dřel, aby udělal zkoušky.
Povedlo se. Skvělé!
Čte Feynmanovy přednášky z fyziky. Úžasné!
Už několikrát se nechal slyšet, že by chtěl pracovat v Cernu. Sci-fi! Tedy alespoň pro mě, obyčejného strojaře.
Nu a jak se stupňuje to Matějovo nadšení pro matematiku, fyziku a astronomii, najednou přijde zpráva z novin: profesor Kip Thorne, nositel Nobelovy ceny za objev gravitačních vln v Praze!
Koukám při snídani do novin a říkám Matějovi, že tu bude tenhle slavný vědec.
"Jo, to je ten, co chytá ty gravitační vlny v tom tunelu LIGO v Americe."
Nebudu zastírat, že mi kapánek spadla čelist. Byl jsem hodně mimo, zatím co Matěj byl dost in.
"Tak kdybys chtěl jít na tu přednášku, ještě ji dneska v pět stihneš. A já tě pak odvezu na to soustředění wushu do Zbraslavic, protože vlak ti ujede. Teda jestli budeš chtít."
"Hmmm, já se třeba ozvu," pravil Matěj a odešel po snídani do školy, čímž to pro mě skončilo.
Nikoliv pro Matěje.
Kolem půl čtvrté odpoledne volá. Že jestli teda může na tu přednášku.
"Ježkovy voči, Matěji, samozřejmě!"
A tak se stalo.
Já jel Matěje vyzvednout na právnickou fakultu UK do velké přednáškové síně. Poslouchali jsme tam nositele Nobelovy ceny, jak povídá o gravitačních vlnách, černých dírách a jak nevylučuje cestování časem - ovšem s tím problémem, že hned, jak by někdo postavil stroj času, okamžitě by se zhroutill. Tedy ten stroj, nikoliv strůjce. Matěj si dělal poznámky, v autě cestou na soustředění mi vyprávěl, jak je to úžasný a že přesně tohle je to, co chce dělat a že už se na to gymnázium těší a …
… a tak nějak vypadá štěstí.

jo … a takhle vypadá Kip Thorne, vůbec mu nevadilo, že ho fotím:

Kip_Thorne_190517

ps: píšu si to s předstihem večer, protože ráno vezu moupracovittouHaničku na letiště a to bych teda vo půl pátý nedal