2018

teorie číslo 5

Našinec má rád záhady. Záhady rád luští, čte, chodí na ně do kina … záhady jsou prostě zábavný.
Jakmile se však taková záhada vyskytne doma na zahrádce, není vůbec o zábavu postaráno. Naopak: to jde veškerá zábava stranou. To je vážná věc.
Když jsme přijeli v neděli večer z výletu, už na nás ta záhada čekala.
"Honem, honem, pojď se podívat, je úplně prázdnej rybník!", tahala mě mávystrašenáHanička o překot z auta od volantu.
To je přeci nesmysl, jak může bej prázdnej rybník. To leda že bude zas kapku míň vody. Určitě přehání, bručel jsem si pod fousy a šel k tomu našemu jezírku.
Nepřeháněla. Rybníček byl prázdnej. Jenom na dně v nejhlubším místě, byl škopíček vody, ve kterým se krčily všechny ryby.
"Ježkovy voči! Co se to stalo?"
"No to právě nevím. Ty bys nevěděl?"
"Dyť jsme teď přijeli. Jak bych moh' vědět?"
Přestali jsme pátrat po tom, kdo nebo co by mohl vědět a začali záchranné práce. Napouštěli jsme rybník, zkoumali, kde může být díra, odstavovali filtr, vypínali čerpadlo … Na nic jsme nepřišli. Panika se pomalu uklidňovala, voda přibývala, nikde nic neteklo, ryby přežily. Zdálo se, že všechno by se mohlo dostat za čas do obvyklých kolejí.
Jenomže záhada stále existovala. Jak mohl vytéct rybník, když neteče?! Tedy všechno teče jak má
a kam má a nikde nic nevytéká.
I začaly vznikat teorie:
- přiletěl drak a vypil rybník
- přijeli hasiči až z Radotína, hodili násosnou troubu do našeho rybníka a vycucli ho
- přišel záškodník a vypustil nám rybník
- spadl nám do rybníka Tunguzskej meteorit a vysušil nám ho
- vítr zafoukal, do potoku spadla překážka, způsobila hráz, hráz odklonila tok a když to všechno vyteklo, zase zafoukal vítr a hráz odfoukl
- v potoce je díra a vytéká mimo určenou cestu, ale jenom když nejsme doma
A tak dál. Teorie vznikaly a zanikaly. Žádná ale neseděla. Žádné stopy po drakovi ani po hasičích jsme nenašli. Žádnou díru ani meteorit jsme neobjevili.
Záhada nabývala na rozměrech. Naopak voda v rybníce neubývala a ryby se v ní zvesela projížděly.
Včera jsme se s mouveselouHaničkou vraceli po Strakonické od Příbrami. Autem se vznášela záhadná atmosféra. Únik vody z jezírka byl příliš čerstvý a pochopitelně jsme se strachovali, jestli třeba nepřijedeme domů a v rybníčku bude zase sucho.
I předložil jsem zase několik absurních teorií drakem počínaje. A tu si mápečliváHanička vzpomněla:
"No, a to ještě Matěj vytáhl z potůčku ten tlustej igeliťák …"
"Ha! To se mi neřeklo! Igeliťák?"
"Jo, takovej ten tlustej, velkej, cos' v něm přines' tuhle ty malý rybičky."
"Tak to je potom ale jiná. Záhada je vyřešená. Platí teorie číslo 5!"
Protože jsem měl připravenou teorii, mohl jsem obratem vysvětlit mépřekvapenéHaničce, jak se to stalo:
Pytlík je velkej, tlustej. Nechal jsem ho na židli venku sušit. Silný vichr, který v sobotu foukal (viz meteograf) ho odfoukl a zanesl do potůčku tak nešťastně, že z něj udělal hráz a voda začala vytékat na trávník. Je sucho, voda se rychle stačila vsakovat, takže jsme po příjezdu nic napoznali. Hráz pak odstranil Matěj, když pytlík z potůčku vytáhl.
A je to.
Jezerní záhada je vyřešena. Ale strachu nám to nahnalo.
Už jsme se začali bát, že nám tu někde lítá drak …