WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

místo odpočinku

Jsou známy mobilní domy, běžně k velkému a pohodlnému cestování používáme karavany i přívěsy, na obyčejný čundr pak máme celtu a deku - te vše jsou jakési přenosné či převozitelné prostředky k přespání včetně všech stanů, bivaků, nafukovaček, karimatek, spacáků a kdejakého dalšího turistického náčiní. Nemělo by tudíž být nic divného, když člověk potká někoho například s usárnou na zádech, kterak si to špacíruje směrem do hloubi divočiny.
Jsou ovšem vyjímky.
Když totiž jedete takhle po desáté v noci přes Zvoli, nečekáte, že byste tu kousek od hřbitova potkali na cestě trampa. Tedy ani trampa, ani Trumpa. Tou dobou je u nás na vsi ticho, klid, nikde nikdo nebývá. Denní ruch ustal, večerní schůzky jsou ty tam a nastal noční klid. Tedy v mém případě až na onoho putujícího nocležníka. Za zatáčkou od rybníka kousek před křižovatkou u hřbitova jsem ho tuhle potkal.
Na první pohled bylo poznat, že se jde někam ubytovat, že z něj zakrátko bude nocležník. Poznalo se to podle toho, že onen noční chodec s sebou vláčel velikánskou molitanovou matraci. Zvláštní byl právě mně neznámý cíl jeho kroků, neboť směřovaly právě ke zmíněné křižovatce. Pochopitelně mohl ještě několikrát odbočit a vejít do kůlen, a domečků, kde mohl třeba něco hlídat nebo se tam chystal jen s tou svou matrací přespat, ale kdo ví. Jeho rozhodné kroky směřovaly právě k tomu hřbitovu, který měl už hned za křižovatkou na dohled.
I proč by ne, každý si může zvolit místo odpočinku podle svého gusta. A když si na to pořídí měkkou matraci, není zde nic k podivení, jelikož odpočívat na tvrdém se určitě nikomu nechce … jen ta doba a ten směr, to mně vrtá hlavou.