WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

příběh zcela obyčejný

Když člověk najde něco, co hledal, obvykle ho to potěší. Když ovšem najde něco, co nehledal, ba co víc - něco, o čem netušil, že by to měl postrádat, jde o překvapení.
Včera jsem byl překvapen.
Našla se kartička pojištěnce … se jméne Martin. Příjmení sedělo.
Odpovídám tedy, že Martina neznám, ale kdyby se jednalo o Matěje, vím, o koho jde.
Jo, je to Matěj, to byl omyl. A je to stejná pojišťovna. Takže je to ona - ta kartička, zněla další zpráva.
Dohodli jsme se na předání. A začalo mi to vrtat hlavou. Ptal jsem se mépořádnéHaničky. Ne, o nějaké ztrátě nic nevím. Ptal jsem se Matěje. Ne, má ji asi doma, ale neví.
Jak se tedy mohla kartička dostat do Břežan?
A je to vůbec ona?
Pátral jsem a nic nevypátral. Kartičku jsem si odpoledne převzal, ještě jsem pro jistotu kontroloval datum narození - no ano, je to Matějova pojišťovací kartička. Poděkoval jsem a vrtalo mi to hlavou víc a víc. Jak se právě sem mohla ta kartička dostat?
Zkoušel jsem Matěje. Kdepak. Na tom místě být nemohl.
A tak pátrám a pátrám - a tu mě napadne, že já sám jsem tou ulicí předevčírem šel. No jo, ale copak já mám někdy u sebe Matějovu kartičku?
No nemám.
Nikdy.
Leda snad … tehdy, když jsme jeli s Matějem a jeho kotníkem na pohotovost. To jsem ji měl.
Ale pak … teď už dál nevím.
A je to jasný! Já ji nevyndal z kapsy, bundu jsem od té doby neměl, až před dvěma dny. A to jsem zrovna šel tou ulicí …
Mám to!
Tu kartičku jsem vytratil já, ale takovou shodou nikdy před tím nenastalých skutečností, že se to na první, druhý i třetí pohled zdálo naprosto nemožné.
A vida - stačí trochu zapátrat a nemožné se stane příběhem zcela občejným.