2018

Tenerife, den druhý

V sobotu jsem ho poprvé potkal. Obchodníka s deštěm. Totiž s virtuálními pokoji. Vlastně se skutečnými pokoji a jejich virtuálním vlastnictvím.
Pan Bruno je velice sympatický, ale věnuje se obchodu mně nesympatickému. Prodeji vlastnických práv na užívání sdílených apartmánů a to nafurt nebo navěky nebo na dvacet let … vono je to jedno. Kupodivu jsme přišli na to, že jsme se tak někdy před dvaceti lety potkali pracovně a známe společné známé. Sympatie stoupaly, zájem o nákup virtuálně sdíleného povolení k užívání nafurt nestoupl. A tak jsme se rozešli s tím, že se ještě sejdem, on šel dál nepracovat a my jeli na sopku.
Teide je prý druhá nejvyšší v Evropě, tož jsme ji chtěli vidět a navštívit. Krásný pohledy to jsou, lanovka tam vede a ani moc lidí tam nebylo. Co víc si přát. Snad jen to, abych na tý strusce nemusel zůstat a žít. Ono je to na pohled pěkný, nezvyklý, drsný, …, ale furt jsou to jen hromady strusky. Inu sopka.
Cestou domů jsem zastavil, abychom si utrhli pár plodů opuncie. Je to dobrý do vody místo citronu. To je holt ta výhoda těchhle krajin: všude kolem roste něco, co se dá jíst.

… jo, mimochodem, místní říkají, že se tu v tom velkým kráteru pod sopkou točil ten novější Souboj Titánů, co děsně propad u diváků i u kritiky. Jsem se teda koukal, kde by to v tom filmu mohlo bejt a pár hromad tý strusky jsem v něm našel. Ale kvůli tomu nemuseli tahat celej štáb až sem. Dohromady to bylo jen pár minut záběrů a takovejch nijakejch. To mně se povedly lepší obrázky.

Tuhle můžete posoudit, jak ta hromada strusky vypadá:

TNF_001

TNF_002

TNF_003