WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kladení podmínek

Ono je to vždycky tak: souhlasíte, ovšem s podmínkou. Podmínka je přijata, souhlas využit a podmínka následně zapomenuta. Čili se jeví býti pošetilým klást podmínky.
No jo, pošetilým.
Ale co dělat, když je člověk například jedinej, kdo nechce želvu? Podmínka nakladena, zapomenuta a želvy pomalu zvětšují své teritorium.
Teď například je plnej barák pilin, jelikož Cyrda vlezla do Matějova terária, nabalila na sebe kouli pilin a ty postupně oklepávala, kam se vrtla.
A Kačka už týden chodí, že jí nějak nesvítí ta žárovka v teráriu, co jsem jí o prázdninách koupil a že jí Matěj dal svou, která mu zbyla a ta taky nesvítí a jestli bych se na to nepodíval.
No, nepodíval. Byla tu ta podmínka, že …
A tak jsem to včera prohlíd' a opravdu: obě žárovky jsou fuč. Praskla vlákna.
"Je třeba novou žárovku, Kačko."
"A kolik stojí?"
"Co já vím, jsou to tvoje želvy …"
"mmmm"
Podmínka stále trvá. Nechci o želvách nic vědět, nechci za ně mít zodpovědnost.
A tak jsem včera šel koupil tu žárovku.
A jak je to s tou podmínkou?
S jakou podmínkou, co furt máte s tou podmínku, dyť tu píšu že je marný klást si podmínky!