WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

když nic nehrozí

Pochopitelně, že si ze školy pamatuju jenom některé okamžiky. Obvykle jsou to okamžiky žertovné jako třeba veršovaná poznámka v žákovské "Velmi mě mrzí, že je Jiří drzý…" Ještě ji mám schovanou.
Tudíž si na nějaké omlouvání z hodin vyučování příliš nepamatuji, jelikož na nepřítomnosti není nic žertovného. Nicméně to vím, že jsem byl ze školy omlouván vysloveně vyjímečně. Nepřítomnost se tenkrát u nás nenosila. Tedy tenkrát. Dnes se nosí.
Tak třeba včera jsem musel Kačce psát zpožděnku, poněvadž měl autobus do Prahy zpoždění. Jenomže to je výmluva. Měla jet o autobus, tedy o půlhodinu dřív. Ale nejela a proto se zpozdila. Pije mi to krev.
Nu a dneska zas.
Jestli jí napíšu omluvenku na poslední hodinu. Že prý je objednaná k zubaři. Tedy ona je objednaná k zubaři, to ano. Ale copak se nejde objednat na později? Zvlášť takhle měsíc dopředu?
Jak říkám: pije mi to krev.
"Mně to taky vadí," povídá Kačka, "ale ono to jinak nejde."
Tak to chce ještě trochu zkušenost a nenechat se. Škola má prostě přednost, že.
No jo, ale když ono je takové lákavé, že. Zvlášť pak v případech, kdy se ví, že u zubaře nic nehrozí.
Jó, to kdyby měli Kačce trhat vosmičku vlevo nahoře, to by byla jiná. To by seděla v lavici, ani by nedutala, natož aby se nechala omlouvat z poslední hodiny.
Jenže vosmičku má v pořádku.