WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

vzorné narcisky

Asi jsem nedával ve škole pozor a zřejmě ani na všech těch zahrádkách, co jsem kdy měl nebo navštívil. A to proto, že mě zas něco překvapilo. V životě není o překvapení nouze a pokud jde o překvapení příjemná, těch není nikdy dost.
Tedy zatím se tu nebudu zmiňovat o třech strakapoudech a dvou sojkách, co jsou tu doma a zdá se, že jsem se nastěhoval já k nim a nikoliv obráceně. Je tu i poštolka, která sedá na tenoučké větvičce na vrcholku lísek u cesty. Ale o nich si tu budu určitě psát někdy v budoucnu a to předevěím tehdy, až se nechají vyfotit.
V těchto dnech mě na zahradě zaujaly kytky. Ty jsem sice fotil, ale jen mobilem a to pro potřeby určování. Mám tu na šedesát druhů rostlin a o té pestrosti jsem se už zmiňoval.
Dneska jsou na řadě narcisky.
Rostou a kvetou si tu stejně náhodně a divoce jako všechno ostatní rostlinstvo, které jsem tu popisoval. Nu a na květy narcisů je pěkný pohled. Jistě, žlutý je i zlatý déšť nebo jasmín nahokvětý, ale to je takové rozčepýřené křoví. Narcisy jsou pro radost.
A tu radost mi předevčírtem zkazil ranní mrzík. Kytky ležely u země. Nu, holt je dneska pod nulou, kytkám to nesvědčí a narcisky to neustály, řekl jsem si.
A to jsem se právě spletl.
Jaké bylo odpoledne překvapení, když narcisky zase stály pěkně s květy nahoře a ukazovaly se v plné kráse. Překvapení to bylo příjemné a teď je kontroluju každé ráno, jak jsou na tom. Dneska stojí ve vzorném stoji spatném. Mráz nebyl, neohnuly se.
Někde budu muset vyšťourat, jak to ty kytky dělají, že když je jim zima, skloní se k zemi, aby se ohřály.
Kdybych dával ve škole pozor, moh' jsem to vědět už teď.