WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

připravil jsem ji o oběd

To mám z toho, že se budím tak brzo. Ve tři čtvrti na pět si řeknu: ještě ne, ještě chvilku a tady to mám, už je čtvrt na osm.
Ale v sobotu jsem nezaspal, to jsem vezl Kačku s Matějem na Leirin - ten jejich nejoblíbenější tábor, kde jsou každý rok o prázdninách na týden přeneseni v jiném čase do jiné země …
Já se tedy nikam nepřenesl. Jen jsem je vysadil a v roušce rychle zase odjel, aby nepřeskočil virus. Ale na zpáteční cestě jsem si řekl, že se někde zastavím. Prostě někde cestou. Vydal jsem se tedy za šipkou: zámek Nové Hrady. Jenže bylo zrovna poledne a kam tedy na oběd. No kam? Když projíždíš Prosečí, zastav se v Proseči.
Oběd byl a na náměstí i taková hezká dřevěná chaloupka, tož jsem se zašel podívat. A hleďme: muzeum dýmek. No jo, dyť tady v Proseči se dýmky vyrábí.
Vstoupím tedy do dvora a jde mi vstříc slečna.
"Vy byste chtěl do muzea?"
"Chtěl."
"A já zas chtěla na oběd. No nic, tak pojďte."
Dostal jsem vstupenku, koupil jsem si ještě i prosečské pověsti a šel se podívat na ty fajfky. Mají to tam pěkné, i s povídáním, s plovoucí lodí, se soustruhem a vůbec. Inu múzeum. Vyfotil jsem si tam Sherlocka, jelikož toho tam mají taky. No jo, Sherlock dýmku dycky měl, to jo. Ale co já? Já bych k těm svým moh' taky jednu z Proseče přidat. Ale kde ji koupit? Po prohlídce se tedy ptám slečny, jestli bych si tu někde nemohl dýmku koupit.
"Tady u nás třeba," pravila slečna a ukázala na vitrínu s dýmkami, které jsem si před tím nevšiml.
A hned začalo vybírání.
Slečna mi vyložila na pult asi pět kousků. Jednu, tu nejpěknější, jsem si vybral a bylo.
Byl jsem po obědě, navštívil jsem muzeum a koupil si fajfku zrovínka takovou, jakou má ten jejich Sherlock v múzeu.
Co víc si přát?
Byla to náramná náhoda, že jsem se stavil v Proseči. Měl jsem z té náhody radost a i ta Slečna mohla mít, doufám, docela radost, že jsem jí to odpoledne udělal docela pěknou tržbu, ikdyž jsem jí to nejdřív pokazil tím, že jsem ji připravil o oběd.
Ale však ona si na něj jistě zašla, jen co jsem paty z muzea vytáh'. Bez oběda určitě nezůstala.

Sherlock_Prosec