WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

právo na cokoliv

"Taťko, nech zase té politiky," říkávala babička, když se dědeček nechal unést na téma "politika je svinstvo". Dědeček se obvykle umírnil, ale své si řekl. No, já už jsem koneckonců taky dědeček, čili si můžu říct svý. Ovšem umírněně.
Na začátku hned musím souhlasit s dědečkovým výrokem, že politika je svinstvo. On to tedy pochopitelně není jeho původní výrok, ale od něj jsem to slýchával jako první a to v dobách, kdy nám vládli komunističtí zločinci. Teď jsme tam, kam nás dovedla naše víra v demokratický vývoj společnosti po sametové revoluci. A výsledek? Politika je svinstvo.
Ne, tím si tady nestěžuju na demokracii jako na systém. Ono se lidstvu zatím ještě stále nepodařilo najít lepší systém pro správu věcí veřejných. Problém je v tom lidstvu. Lidstvo si totiž s tou dlouho trvající demokracií zvyklo na to, že má právo. Právo kdykoliv na cokoliv. Na cokoliv si jen lidstvo vzpomene. Jenomže při tom vzpomínání na právo už to samý lidstvo zapomíná na povinnost. Ta jaksi k té demokracii taky patří. Právo a povinnost. Pravomoc a zodpovědnost. Lidstvo holt má tu vlastnost, že si dycky vyzobne jen tu příjemnější a výhodnější část a tu druhou zcela vypustí.
A proč to tady píšu, letos mám pocit už podruhé, když je to soukromý deník o soukromých věcech, nejsa vzděláním politologem ani novinářem, nýbrž strojařem? No protože se řídím jedním postřehem laskavého souseda pana Žáka, který mi onehdá napsal, že ze všelijakých lapálií se lidi holt musí vypovídat a já že se z toho dycky vypíšu.
Tudíž si tu zapisuju, že za posledních pár měsíců se nestačím divit, kolik neuvěřitelných kotrmelců týdně udělá česká a světová nejen politická scéna. Když člověk trochu sleduje, co se tak kolem děje, vidí stupňující se zápas s výsledkem kmitajícím ode zdi ke zdi, ale bez zjevného cíle.
Ministři zdravotnictví se střídají jak apoštolové na staroměstském orloji. Prezident vyhlásí volby příliš brzy a hned mezi řádky řekne, že stejně nechá sestavit příští vládu současného premiéra. Bouchne kausa Vrbětice a prezident a ministryně spravedlnosti jí zpochybněj. Ministr vnitra mektá nesmysly o cestě do Moskvy jako o nějakém zastíracím manévru, který nedokáže čitelně vysvětlit. Nejmladší poslanec parlamentu odstoupí, protože si holky, co je na fakultě přefik, najednou vzpomněly, že mu řikaly, že přefiknout nechtěj. Čestný předseda téže strany, hrabě, disident a bývalý kandidát na prezidenta se ho zastane, že je to přeci normální v tom věku chtít dostat holky do postele. Spoluzakladatelka hnutí Black Lives Matter, která se prohlašovala za marxistku, odstoupí z funkcí, jelikož jí vomažou vo prsa, že vlastní hromadu nemovitostí a jde si vydělávat psaním scénářů nebo čeho. Seriózní noviny vyvolají kampaň proti bývalému prezidentovi, který hned vystoupí na tiskovce a celkem věrohodně se ohradí, že to není pravda, aby o pár dní podal přesvědčivé důkazy, že noviny lžou a v materiálech, které noviny samy zveřejnily, jsou o té lži důkazy. Noviny se neomluví a lež mají stále jako vývěsní štít na první stránce. Zelený komunismus pomalu zaplavuje svět, po kterém budou za pár let smět jezdit už jenom elektroauta a novodobí majitelé uhelných elektráren výskají radostí a plácají se do kolen, jak jim rostou zisky, jelikož v noci je tma a pod mraky sluníčko nesvítí a tudíž solár elektriku nedodá a nedodá a zelení pitomci si ty svoje tepelný elektrárny odstavili …
… a takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat a takhle budou pokračovat události, které nás čekají.
Je z toho cesta ven?