2018

jak Baťa cvičky

Pan Baťa dobře věděl, že dobrej švec může dobře vydělat, když je šikovnej. A protože pan Baťa šikovnej byl, satalo se, jak řekl. Pochopitelně se toho chytly i další společnosti a většina světa rázem přestala chodit bosa, tedy když to přeženu. Ty tam jsou doby, kdy byly v chalupě jen jedny boty a nosily se jenom do kostela. Ani dřeváky už člověk nevidí. Poslední, co já pamatuju, byly na chalupě na schodech na půdu, ale i ty někam zmizely. Než zmizely, stihnul jsem je ještě obout a ozkoušet, jak to v dřevákách klapalo. No, rozhodně bych se v nich na žádnej trek nevydával.
A tak máme boty na to či na ono, různě barevný a různě šitý. A ševci mají o živobytí postaráno. Ale trochu mi chybí Baťův přístup. Pochopitelně, jsou boty ručně šité, které švec dělá dlouho, třeba i měsíc. To jsou boty drahé a nejspíš je nebudeme nosit do lesa. A pak jsou ty boty ostatní. Ty už jsou všechny dělané na ševcovské lince a je jedno, kde ta linka zrovna stojí. Jejich cena je přibližně stejná. Tedy ta cena výrobní. Nikoliv prodejní.
A to mě včera kápku našňuplo.
Jsem si vybral jedny takový, řekněme předjarní či podzimní. Boty já nejradši zkouším někde u Bati, takže na síti je nekupuju, čili jsem si je šel zkusit do krámu. Všechno proběhlo, jak mělo a byť to nebylo u Bati, paní nosila, já zkoušel, variant bylo asi tak pět a všechno klapalo jako by to ty dřeváky byly. Botky sedly, já je koupil a jsme u tý ceny.
Na síti jsou o třetinu lacinější. Jenomže holt se na síti nedaj zkoušet a musíte podstoupit výměnu poštou a to se protáhne. Z těch cen pak jednoznačně plyne, že je úplně fuk, jestli je na botech nějaká známá značka nebo jestli jsou to vobyčejný boty. Cenu na krámě si určí obchodník. Jenomže švec za ně dostane přibližně stejně, ať jsou jakýkoliv. Vám nezbude, než kroutit hlavou nad tvorbou cen. A ševcovi jen to, že ty botky musí sekat jak Baťa cvičky. Jinak si nevydělá ani na slanou vodu.