WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

кибрит

A co že prý si dneska zahrajeme, ptala se Kačka, jelikož si něco zahrát chtěla. A já si vzpomněl na kostky, které jsem vyhrabal ve starých krabicích při vyklízení předmětů. Měl jsem je tam uložené z dob středoškolních, kdy jsme hrávali v kostky velice často. Právě tyhle malé kamenné kostičky se k tomu velice hodily. Přivezl jsem si tenkrát dvě nebo tři sady z Bulharska a dodnes jsou pečlivě uložené v krabičce od bulharských zápalek s nápisem v azbuce. Български кибрит 1901 - 1976 je tam napsáno a tuhle překladač mi vrátil, že to slovo znamená Bulharské zápasy. Naprostou náhodou to úplně přesně sedí. Ty hry v kosty bývaly velice urputné a dlouhé zápasy. Jenom jsem si nevzpomínal, proč jsme pořád dokola tenkrát hrávali v kostky.
Co na tom je?
Rozbalil a otevřel jsem pravidla, která jsem měl v té krabičce od sirek složena a napsána na bulharské účtence. Ještě jsem je prověřil na síti, jestli se něco nezměnilo. Ne, nezměnilo. Hra je pořád stejná, jen my tenkrát nehráli se dvěma dalšími kombinacemi kostek.
Dali jsme se s Kačkou do hry.
Nejdřív ovšem budeme hrát tu její hru. Tu jí naučila Eliška. Nu proč ne. Zkusíme to. Hází se vždycky třikrát a počítá se v tom kole jenom jedna strana kostky. Pěkně postupně. Nejdřív jenom jedničky, pak jen dvojky … a tak dál. Nějak mě to nebavilo a ani Kačka nejásala nadšením nad touhle hrou.
A tak jsme dohráli a zkusili tu starou, co jsem hrával já. Háže se, dokud něco padá, při každém hodu je povinnost odložit nejméně jednu kostku s bodovým ziskem a počítají se trojičky a pak jejich násobky. Jednička a pětka jsou samostatné vyjímky. Nejmenší započítatelný zisk kola je 350. Ještě pár drobnosí a to je celé. Když padne všechno tak, že se to počítá a nic nezbývá, musí se hod potvrdit hodem novým. Když nepadne nic, maže se předchozí hod a máte v tomhle kole nulu.
Dali jsme se do toho.
Prvních pár kol jsme si zvykali na pravidla a na zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Budu házet dál? Stačí mi to? Risknu to? Za chvilku se to už pěkně rozjelo.
Kačka výskala, zlobila se, vztekala se, … byla to velice dynamická hra. Já chvíli vedl, pak zas Kačka. Střídalo se to.
Jenomže pak už jsme museli jet na trénink a partie zůstala rozehrána.
Bylo to báječné a taky už vím, proč jsme to tenkrát hráli pořád dokola.
Je to prostě vzrůšo.