2018

ze zimy do jara

Jen člověk vytáhne paty … ano, ano, tak by se to mohlo zdát a tak to taky je.
Letošní Velikonoce jsme se rozhodli strávit na horách, jelikož zima byla dlouhá a dalo se očekávat, že sníh bude. Inu byl, ikdyž jsme někdy na začátku března podlehli malověrnosti a vyměnili místo pobytu původní za ledovec, kde je sníh zaručen až do června. Pak se ukázalo, že to bylo zbytečné, jelikož se znovu ochladilo a začalo i sněžit. Ausgerechnet ve Stubaii bylo mizerný počasí od pátku do neděle, kdy jsme lyžovali. Před tím bylo docela hezky a potom, hned od pondělka, už je zase krásně slunečno. Inu, tak to na světě chodí. I tak jsme párkrát po svahu sklouzli a děti alespoň už tuší, jak vypadá vánice a co to je, když se v knížkách píše, že sníh bodá do tváří.
To důležité však je, že jsme odjížděli v zimě a dešti z domu a vraceli jsme se do jara.
Tak, tak, to opravdové jaro je konečně tady a poznáte to stejně jako my včera odpoledne, když jsme se vrátili. Ptactvo nás vítalo zpěvem a to tak vehementně, že to bylo slyšet i přes zavřená okna.
A ráno už se zpívá, neboť je na to počasí a jednomu nemrzne zobák, jako ještě minulý týden. Jak říkám - jen člověk vytáhne paty, už je plná zahrada zpěváků. Ale že jim to letos trvalo.

ps

posílám pozdravy do Innsbrucku, včera jsme jeli kolem