WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

mám vám to říct?

"Mám vám to říct?", ptal se pan zámečník. Zámečník od slova zámek. Pan zámečník byl povolán, aby otevřel trezor, ke kterému jsem neměl klíč.
Minulý týden jsme se po telefonu dohodli, že přijede a pokusí se jednak skříňku otevřít a druhak, bude-li to možné, vyrobí k ní klíč, aby mohla být i nadále používána. Sešli sme se tedy u trezoru a já už se těšil, že uvidím zblízka toho opravdového kasaře, jak se dobývá do nedobytného trezoru. Těšil jsem se i na to, co najdeme uvnitř, neboť i to bylo záhadou a postupem času se myšlenka na ukrytý poklad stávala čím dál více neodbytnou. Představoval jsem si nějaké korunovační klenoty nebo alespoň svitek pergamenu s věcí Makropulos. Nic menšího.
Nuže, pan zámečník složil objemnou brašnu na zem, otevřel ten vak, vzal si baterku a provedl první obhlídku zámku.
"A můžu se na vás dívat? Není to tajný?"
"No jasně, dívejte se, na tom není nic tajnýho," pravil pan zámečník a odložil baterku do brašny.
Teď si pan zámečník vzal ze svého kasařského nádobíčka šroubovák. To mě, přiznám se, trochu zarazilo, poněvadž žádný šroubek z trezoru nekoukal. Ale nešť, já tomu houby rozumím.
Se šroubovákem v ruce se na mě pan zámečník otočil a pronesl onu větu:
"Mám vám to říct?"
"Klidně mi to řekněte. Ono to nepůjde, viďte?"
Pan zámečník se usmál, otočil se k trezoru, vsunul šroubovák do zámku a jemně ho použil jako madlo dvířek.
Zatáhl.
A dvířka se neslyšně otevřela.
Uvnitř nezamčeného trezoru byla položena rozebraná stěna se zámkem a dva klíče.
"Tak aspoň, že nám to tu nechali všechno pohromadě. Já vám to hned na místě opravím," dodal pan zámečník.
A bylo. Nikoho nenapadlo, že by trezor mohl být nezamčený a nepoužívaný kvůli poruše zámku. Nu a stalo se.
Pan zámečník se do toho pustil. Rozebral zámek, odhalil stavítka, vyndal je, tu něco přihnul, tu očistil, tady maličko pilníkem přebrousil, dal to dohromady - a zámek fungoval, jak hodinky.
"Tak to jsem rád, že jste nejel zbytečně. Mám radost, že to zase funguje."
"To já taky. A ten trezor si nechte. Ten je poctivej. Takhle silný stěny už se dneska dělaj jen u těch hodně drahejch. Máte to i jako ochranu před ohněm. Je prostě eště pořád dost dobrej."
"Mockrát děkuju."
Pochopitelně jsem poděkoval i příslušnou částkou za servis trezoru. Rozešli jsme se s veselou a že prý kdybych zas někdy něco potřeboval, mám se ozvat.
Inu ozvu se, ozvu, pan zámečník je skvělej.
To jenom já jsem maličko zklamanej z toho, že místo pokladu byl v trezoru jen porouchanej zámek.